Podcast

V minulých dobách bylo nástupnictví v rodinném podnikání běžné. Tvůj děda byl švec, tvůj otec je švec, tak ty budeš taky švec. V dnešních časech „maturity z lidskosti“ tohle ale většinou neplatí. Jak tedy najít svoje skutečné poslání a povolání? Jakou „technologii jogurtu“ na to použít?

R: Několik lidí, kteří v rámci své životní dráhy poměrně prudce měnili profesi, jakože velmi prudce, jakože znám několik lidí, kteří byli v businesu a dělali manažery, velmi úspěšně, a oni skrze svoji vlastní cestu nějakého sebe rozvoje se rozhodli to úplně opustit. A pustili se do něčeho jiného, ale úplně diametrálně jiného, jakože třeba farmaří, třeba někdo pěstuje les a prodává dřevo, tak to je takové jedno takové otočení a pak je druhé takové otočení. Když ti lidé procházejí nějakým rozvojovým programem, tak tím projdou a vlastně chtějí nést dál poselství té komunity, která ten sebe rozvojový program poskytuje, nabízí, tak jdou pracovat do té komunity, jakože opustí to původní a udělají dramatickou změnu a hodně to bývá s pojené s tím – všechno jsem prodal a odstěhoval se na druhý konec.

L: To je docela zajímavé téma, protože teď jsi narazil na tu kontinuitu předci a potomci. Protože my většinou tím, jak rosteme jako děti a máme k dispozici jenom toho tatínka a tu maminku, ty předky — to je to, co jsme se bavili o dnech všedních a svátečních, dal do souvislosti s dušičkami. Tak my jdeme nejdřív tou cestou, protože, jak bychom se sem jinak dostali a co bychom viděli tady jiného? A dost často to bývá – ten výběr – udělaný tak, že ta zkušenost, kterou jsme díky, kam jsme se jakoby dopracovali, a dostrkali za pomocí těch rodičů, tak byla vlastně jenom příprava nebo získávání nějakých dovedností, zkušeností, schopností na to, co se máme, co tady máme dělat opravdu.

R: K čemu jsme vlastně povolaní.

L: Ano, k čemu jsme povolaní, takže zase vezmu z vlastního: Já jsem dělal 18 let pro korporáty práci, jak by se řeklo dnešním jazykem, aby to bylo srozumitelné. A přitom jsem si dělal tu svoji astrologii jen jako koníčka, proč ne. A jedna jasnovidka, která používala zároveň automatickou kresbu a psaní a tak mi říkala: Hele sniž si úvazek (to už bylo po revoluci) a začni víc rozvíjet toho svého koníčka, protože tam stejně skončíš. A já jsem říkal: No, to je nějaká blbost, protože jsem dělal profesi, na kterou jsem byl zvyklý, šla mi, vážený, obživa z toho byla, všechno super, úspěch jsem měl. A netrvalo to ani dva roky a přišel podnět takový, že jsem byl najednou překvapený. Přišel jsem na úřad a jedna ta úřednice mi říká: Hele (protože jsme se znali – po osmnácti letech chození na úřady tam ty lidi znáš), ty už nezastupuješ už svůj podnik? Sem přišel dopis z tvého mateřského podniku, že už je nezastupuješ. A já jsem to nevěděl o ničem. Tak jsem se šel zeptat ředitele, co tím jako míní. A on řekl, že tedy je třeba nějaká změna a byl překvapený. Protože já mu řekl, že jsem ten dopis, který napsali na ten úřad, četl a tam bylo, že nejsem kompetentní v oboru po 18 letech vykonávané práce. A já jsem řekl: Tak tady je asi něco špatně – ne ve zlém ani ne v dobrém. Tak jsme se rozešli, že takhle to dál nejde a já jsem teprve potom pochopil, že bych sám ze sebe, bez téhle facky, tu práci neukončil a nepřešel vlastně do toho oboru, že z toho svého koníčka jsem si udělal hlavní činnost. Protože já jsem v těch korporátech jenom vlastně získával návyky a dovednosti, abych mohl dělat to, co jsem měl do té doby jenom jako koníčka. A to může být tak, že to bude takhle souběžné, jako jsem to měl já anebo to může být i střihem.

R: A není to třeba tak, že…já jsem spíš častěji měl takový pocit, že ti lidé dojdou v té své práci….

L: Na hranici..

R: Nevím kam, tak to zahodím a jdu úplně někam jinam.

L: Tak to dělají ti, kteří jsou zvyklí na proměnu systémem – pták Fénix, která mě osobně není vlastní. Prostě válcování za studena, prostě pomalá změna, ale pořád – to je jenom o způsobu, ale vždycky ta práce, to povolání, to zaměstnání, kam se cítíš být volaný a co tě táhne, tak je vždycky časově omezená, VŽDYCKY. Vždycky je to od – do.

R: Já jsem teď chtěl říct, že jsem v těchto příbězích třeba byl i několikrát svědkem toho, kdy ti lidé udělali ten jakoby prudký „switch“. Nejdřív je to hodně těšilo a pak velmi rychle došli k tomu, že to není ono. A začali se zase poměrně rychle vracet někam jinam a často je dostrkala ta obživa.

L: A tady máš důkaz toho, že to nebylo udělané v rámci poslání, povolání, zaměstnání, ale že to bylo vymyšlené z hlavy. To je příklad na to, kdy je to vymyšlená změna. Kdežto když je to procítěné a prožité, tak já jsem pokračoval dál, sice s takovým jako zaškobrtnutím, ale pokračoval jsem dál, plynule. A to není opravdu o tom, jestli to běží souběžně a máš těch sektorů, co všechno děláš víc nebo jestli máš jenom jeden a pak máš za ním další a za ním další a za ním další, protože to můžeš mít souběžně a i to řetězit. To není důležité. Důležité je, aby to vycházelo z bytosti a aby to okolo sebe realizovala ta osoba. A tím se stáváš příslušnou osobností.

R: Já mám na tebe – já bych od tebe chtěl tu technologii jogurtu, tomu říkám. Víš, kterou myslím?

L: Ano, vím kterou, rozlišování mezi citem a emocí.

R: Tak já bych chtěl takovou technologii jogurtu, jak vlastně dobře rozlišit své vlastní poslání a povolání. Protože to, čemu bych se chtěl vyhnout – tak aby to bylo vymyšlené – a z druhé strany, kdybych chtěl říct já jako úplně osobně, osobně, tak já neumím dobře artikulovat, že bych to dal do těch slov, jak bych to nějak nazval, ale já to cítím. Cítím tam nějaký proud a stále tam mám, že si tím nejsem jistý – ty fakt jako cítíš nebo to jenom vymýšlíš, že to tak cítíš? Tak bych chtěl nějakou „technologii jogurtu“.

L: Teď jsi přesně narazil na to, proč jsem ukončil svoji práci v korporátech a začal jsem se věnovat jako živnostně astrologii. Protože zrovna astrologie může pomoct a to je to, co jsem dělal hlavně, a to: osvětlit tomu tázajícímu se, o co vlastně jde. Protože v astrologii jsou dva prvky – je to tedy z té helensko- indické astrologie, která byla oživená tímto způsobem v sedmdesátých letech, kdy se používají dva prvky – tak zvaná dračí hlava a dračí ohon – čili drak jakožto symbol životní cesty nebo vzestupný a sestupný lunární uzel, což jsem teď spadnul do astrologie. To nikomu nic neřekne a to není důležité a to jsou právě body v horoskopu, které vymezují symbolicky obrazně to východisko toho poslání, čili odkud jdu a to povolání, kam směřuji. Ale smyslem není odstartovat a doběhnout do cíle, ale smyslem je naučit se pohybovat na té životní cestě čili naučit se ten směr ŽÍT. A to je to, co jsem tady, při těch konzultacích, dost často provozoval s tím klientem, aby se lépe orientoval v tom svém poslání a povolání.

R: Ano, já jsem to s tebou zažil, ale jako dlouhou dobu to pro mě bylo, i tak hodně abstraktní, protože ten jazyk používá, popisuje to nějakými archetypy – tak si říkáš: Ty vole, on tady mluví o cestě kouzelníka – co to jako je? Jdu pěstovat byliny nebo jdu tady dělat nějakou firmu nebo…rozumíš mi? Jak to dostat do té praxe?

L: Rozumím. Tu zkušenost, kterou já s tím mám, tak na začátku (a my se známe dlouho), tak ta moje dovednost nebyla tak rozvinutá jako je dnes, protože dnes já to dělám trochu jiným způsobem. Já vlastně to téma s tím člověkem už probírám jeho řečí. Systémem dotaz – odpověď, dotaz – odpověď. Dřív jsem to předestřel, tady to máš a popasuj se s tím, což je takový začátečnický způsob, ale když vezmu v úvahu, kdo to dělá z astrologů, tak to zase – tomu se říká karmická astrologie – nebo nadstavba karmická k normální astrologii, tak to zase tolik lidí není. Čili vždycky, když v něčem sedíme, když se to týká nás, tak je nejtěžší se ty „jogurty“ naučit, to je to nejtěžší, proto potřebujeme vždycky někoho zvnějšku. Proto jsme sociální bytosti, aby nám někdo pomáhal odkontrolovat, jestli to, co jsem si zjistil, vymeditoval, určil zevnitř, jestli to odpovídá i té zvnějšku viděné zkušenosti. Čili to vyžaduje odvahu jít s tou svojí pravdou ven, ale to jde jedině s tím, s kým jsem v dů-věře, slyšíš to? Jdu do stejné víry – důvěra je o stejné víře. Čili já tomu člověku musím věřit jako sám sobě. Čili musí to být duše blízká.

R: Vlastně odpověď na to je – bav se o tom se svými blízkými. Tedy přes ně si měříš, jestli jsi to vymyslel nebo to fakt cítíš.

L: Ano, ano, ano a tu odpověď si zase prověřuj a ona vyvstane zase otázka a tak dokolečka.

R: Ono je to ale zahlušené tím, že třeba blízká osoba – manželka třeba, rozumíš – jako, že má nějaké… 

L: Představy..

R: Ano, nějaké představy, to je jedna věc a ona sama může: Ježíšmarjá, on se jako zbláznil, on tady byl šťastný a spokojený a teď mi jako říkáš, že půjdeš dělat do lesa, co je to za kravinu?

L: tak přesně tohle se stalo mě, kdy mi celé to okolí říkalo, že jsem se zbláznil. A když je to z duše, tak je to říkáno s takovou energií, kterou ta tvoje duše pak přijme a té hlavě domluví. Čili ale nemůže to být vázáno pouze na jednoho člověka, je to třeba víc. A pokud je to možné, aby to byly různá pohlaví – nejlépe tedy dvě.

R: Odpověď je jednoduchá: bavte se o tom se svými blízkými, ať je to jako víc lidí, ať jsou to muži i ženy – já jiné dvě pohlaví neznám a to je celé.

L: A to je celé. A zase znova: jak tomu rozumím a jak to cítím? Jak tomu rozumím, jak to cítím – jak mi to jde do duše skrze srdce? A jak mi to jde do hlavy k egu? A to je podobné jako když se učíš písmenka: taky se je nenaučíš tím, že když prvně pochopíš, jak vypadá to „A“ a umíš ho obkreslit, tak to ho ještě neumíš. Musíš ho x‑krát napsat, napsat, aby se ti to takzvaně dostalo pod kůži. To je první věc. Čili aby se to dostalo dovnitř anebo, aby se to dostalo kam? Do krve. Čili do té průběhové složky, která nás oživuje.

R: Do té distribuce.

L: Ano. Vždyť ta čeština má krásné výrazy, my to používáme, ty příměry a jenom se nezastavíme, že v tom máme vlastně už tu odpověď. To je super dotaz – jak to udělat prakticky. Komunikace, to je přesně to, co potřebujeme – komunikace, trpělivost a jako ono se to ukáže. A to, co se neopírá o vztah ke Zdroji, jako k Bohu, tak zanikne, je dočasné. A čím je to od Boha vzdálenější, tak tím je ta dočasnost kratší a proto zaniká i tento bezbožně kapitalistický svět, stejně tak jako zanikl ten bezbožně socialistický. A ty uvnitř, ty procesy jsou jenom fáze toho zániku. To je celé. Takto jednoduše ti odpovím, jak na to, aby to bylo pravé, aby to nebylo vymyšlené, aby to nebylo povrchní. A poznáš to podle toho, jaký je kdo osobou a nejjednodušší jak to poznat. Jak to poznáš jaký je kdo osobou? Ale jo, poznáš to velice snadno. Podle váhy jeho slov, protože vyslovené slovo je nejjemnější a zároveň pro všechny nejobecnější způsob materializace.

R: Jako když to řekne, tak to platí.

L: Ano, ale jak je to doopravdy? A to je z toho cítit, to se nedá vymyslet, proto jsme jako lidi dobře naladění na řeč. To je to barokní přísloví: vyřčené slovo zpátky do huby párem volů nevrátíš. Takže přes slova. Taky máme přísloví: Važte slova. Čili jakou mají váhu, taková je to to osobnost. Podívej se do dnešního světa. Politici – jakou to má váhu?

R: No nic, to je prostě jednou tak a pak onak.

L: A tím, jak je to vyprázdněné, tak to žádnou váhu nemá. A to, i když byl označený – takový profesor Beran – za dezinformátora – při té „coviďárně“. Tak to jeho slovo má váhu pořád a dodneška a čas jenom ukázal, že on má pravdu, víceméně.

R: To mě přijde ještě druhá část té „technologie jogurtu“ a to: dát tomu ten čas, jakože fakt to může trvat a může to trvat někdy i jako dlouho a může to být dočasně – mám nějakou obživu. Abych měl čas…

L: Ano, na to, abych našel ty zbývající, ano a to je ten model přežití, že mám na to živobytí – že jsem tady ubytovaný na té ubytovně, v tom těle, abych to přežil a měl jsem šanci se vůbec propracovat zase k tomu poslání, povolání, zaměstnání, práci a teprve pak přijde ta obživa, tak která mě skutečně obživuje a to je tak – jak bych to řekl – taková kostra toho našeho počínání, že když si nebudeme rozlišovat tu bytostnou složku, tu složku osob, tím pádem nebudeme osobnosti, tak nebudeme schopni měřit, kdo s kým, o čem a pro koho. Jak velká jsem osobnost, s jak velkou osobností můžu pracovat a pro koho? Pro Celek, s krycím názvem Bůh.