Podcast

Dobrý den, milí posluchači, vítejte u dalšího dílu Duchovédy. Díky moc za všechny vaše sdílení, komentáře a názory. A hlavně díky moc za vaše doplňující dotazy. Někdy, když je váš dotaz složitější, napíšu pod něj komentář „Dotaz jsem předal Luďkovi k zodpovězení“. Stane se, že odpověď na váš dotaz vyplyne z následně diskutovaného tématu. A pak jsou dotazy, které jsme si s Luďkem schraňovali, abychom na ně odpověděli souhrnně. Když jsem byl malý, v televizi nebo v rádiu na dotazy diváků a posluchačů reagovali redaktoři v „listárně“, jak se hezky česky říkalo. Tímto otevíráme Listárnu Duchovédy. Hezký poslech.

R: V jednom tom díle, o strachu to bylo, jsi sám řekl, že ani Bůh neví, jak to bude.

L: Ano, to tak je, ta budoucnost. Budoucnost se utváří.

R: Otázka tedy od jednoho našeho posluchače je, že to zpochybňuje: Já si spíš myslím, že někdy ví a někdy neví, v Bibli je pár příkladů, kdy evidentně jako věděl.

L: Aha, to je o tom, co je změnitelné a co není změnitelné v toku času a prostoru, protože….

R: …taková ta proroctví.

L: Ano, já vím. To je ono, jsou úrovně, kdy ty příčino-následkové děje, příčiny a následky, tak jsou tak pevně provázané, že není důvod ani pán Bůh nemá důvod do toho zasahovat a je zcela zjevné, že když se něco stane na jedné straně, jako příčina, takže to bude mít takový a takový následek, ale nikdy to není stoprocentní.

R: Můžeš třeba na tom příkladu, na tom s tím Petrem, jak třikrát zapřel toho Ježíše, nějak demonstrovat?

L: Můžu, protože ty děje byly – on věděl, do čeho jde (myšleno Ježíše, mladého pána). Mladý pán, jak já s oblibou říkám přišel na svět proto, aby sám svým životem ukázal, kudy se to má jít a to nejdůležitější, co on přinesl a co není tak často akcentované je, že on vlastně věděl, co dělá. On ten život prožil vědomě, samozřejmě, že nevěděl ty jednotlivé, konkrétní věci, jak to bude vypadat, ale při tom věděl, co. Ten obsah – co bude prožívat, on byl bytost vědomá. A to následování Krista znamená žít vědomý život. A tam první krok je, že opravdu je velmi mnoho věcí, které když je ta příčina nějaká, tak automaticky jakoby až „fyzikálně“ se musí objevit na druhé straně ten následek takový a takový. Není to stoprocentní, ale prostě to tam vede a to dělá tu přesnost těch předpovědí Kdo je schopen setrvávat za časem a prostorem, čili využívat rozměr éteru, tak ten může vidět ty děje, které nějakým procentem pravděpodobnosti se udají i v budoucnosti, protože jsou příčiny. Protože něco předcházelo. A to: Že než kohout zakokrhá třikrát, mě zapřeš. Tak to je zrovna příklad na to, že ten stav Petrovy bytosti byl takový, že to nemohlo být jinak a tím, že se to prožije, tak tím se vlastně vyruší ta energie té příčiny a následku a stane se to vlastně dějepisem, ne historií, ale dějepisem, že se ty děje udály, a jsou nějak pak popsané, v té budoucnosti, že se to událo. Také jsme mluvili o Edgaru Caysem a babě Vanze, proč měli ty vize tak přesné, ale ani jeden neměl 100%. Protože. Těch 100% má jenom to Absolutno. A čím jsi v čistějším éteru, tím je čistější znalost dopadu následků povstavších příčin. Je to strašná věta, ale jinak to říct neumím. Byly nějaké příčiny a má to nějaké následky. Takže to je na to, že alfa a omega. Je to zákon příčiny-následky. Který funguje. A když jsi dostatečně v nadhledu čili mimo čas a prostor, tak pak můžeš do toho tak trochu koukat.

R: Ráda bych znala názor Luďka na ochranu před nechtěným otěhotněním. My jsme tady nedávno všechny tyto věci, pořád se motáme okolo inkarnace a Marcela tady vytahovala všechny ty další varianty. Tak jak to tedy je s tou antikoncepcí?

L: Ta otázka je hodně široce koncipována. Dá se na to koukat z různých hledisek. Protože jde o to, že nejsme zvířata, abychom se rozmnožovali jako myši, že když je žena připravena, tak musí do toho jít. Taková byla minulost a korigovalo se to vlastně nedostatkem jídla a nemocemi. V podstatě, když to řeknu hodně tvrdě, ale hodně pravdivě. V takové situaci dnes nejsme. A sexualita byla dána člověku k tomu, aby se zušlechťoval, jako nástroj a samozřejmě zabránit otěhotnění, když to použiji tak, jak to říkal můj dědeček: Mlátí se ve stodole, vytřásá se před stodolou. Tak to byla jedna z variant. To bylo takové jadrně venkovské a samozřejmě pak vznikaly nové prostředky, jak zabránit otěhotnění. Já jsem trochu opatrný v tom smyslu hodnotit nějaký ten prostředek za lepší nebo horší. Je to podle úrovně prožitků těch bytostí při tom pohlavním aktu, kolik toho potřebují. Když potřebují velmi rozsáhlý a hluboký prožitek, tak samozřejmě nemůže být v tu chvíli ovlivňovaný hormonální systém. Čili ta antikoncepce hormonální by tam být neměla. Antikoncepce hmotně technická, myslím tím kondomy a podobně, tak jako ta tam taky není, takže tam je to o tom najít ten správný okamžik, kdy ten kontakt je možný a k početí s největší pravděpodobností nedojde a potom je to zkušenosti muže a ženy s tím, protože vnitřní zkušenost je taky velmi důležitá, co si kdy mohou dovolit a ty duše to cítí. Když to ty mysle začnou poslouchat, co si kdy mohou dovolit a kolik, jak být otevření a jak být bez psychické kontroly, aby ten akt přinesl to oživení a tu výměnu a to zušlechťování, tak asi, když bych takto položenou otázku chtěl zvednout, tak musím nejdřív říct, že pro každý pár bude platit něco jiného. Tak já to ani nevítám, ani to neodsuzuji. Ale je pravda, že speciálně hormonální antikoncepce u žen dělá velké problémy při vzniku vztahu, když prostě holka začne brát hormonální antikoncepci a hledá kluka, tak je problém. Protože ona má jiný chemismus, vyzařuje jinou vůni, a když potom v této energii najde ten protipól a teď najednou chtějí mít děti, tak ona to vysadí, jenomže ona je v tu chvíli někdo jiný. A to není ta žena, kterou si vybral ten muž a ten muž není ten, který té ženě vyhovuje. Takže ta hormonální antikoncepce dle mého soudu nebo spíš posuzování je nevhodná, když není ještě stálý partner, nebo když hledám partnera, protože ta chemie je jiná. A není to ten člověk, se kterým pak chci vychovávat ty děti. 

R: Ale ono to dneska funguje opačně.

L: Já vím, a proto je tolik rozvodů, proto je tolik nedorozumění, protože jsou už na začátku – na úrovni té chemie – nesprávně vybrané ty páry. Díky té antikoncepci, že je takto dostupná.

R: Ale přitom paradoxně, vlastně ten záměr té antikoncepce byl opačný.

L: Ano, to byl.

R: Aby ti lidé měli ten čas a prostor si jako vyzkoušet, než vůbec vznikne ten závazek formou toho dítěte.

L: No, no, no. Já jsem spíš příznivcem toho, jak jsme to měli my. Protože té hormonální antikoncepce tolik nebylo, tak prostě ten technický prostředek toho prezervativu v naší době byl dostatečný na nějaké vyzkoušení na to, jak to s touhle Mařenkou nebo s tamtou Josefkou půjde. Protože takové to ortodoxně křesťanské, že spolu budeme spát až po svatbě, to je pouze zbožné přání. To pro mě není dobře, protože to je kupování „zajíce v pytli“. Protože, co když jim to pak nebude spolu fungovat?. Tak budou z toho nešťastní? Po zbytek života? To má být nějakým vkusným způsobem prověřené a vyzkoušené. To není jako, že by tou ložnicí mělo procházet za den dvacet žen nebo dvacet mužů, to je jedno. To tím nemyslím, ale zkušenosti jsou v určitém věku třeba.

R: Nový dotaz: Jak je to s vírou lidí, kteří tvrdí, že v nic nevěří?

L: To je velmi silná víra (smích). Když někdo řekne, že v nic nevěří, tak to samo o sobě je velice silná víra. To je víra v neexistenci Boha. Prostě nic není, nikde, ani Bůh, ani osoba, ani bytost, není NIC. A tak já řeknu: tak to dokaž. To je druh víry. Je to velice silná negativní víra. To neznamená, že je špatná. Je negativní, jako že nic není, ale je to víra. Velice silná víra, čili když tohle někdo řekne, tak je věřící. Tyhle lidi mám nejraději, protože ty lze snadno překlopit na víru. Jako víru v něco.

R: Mám to podobně, potkal jsem několik takových lidí, kteří vlastně říkají nějakou podobnou věc a přitom je vnímám jako velmi věřící, bohabojné, jako v nějakém souladu. A spíš to je otázka, jak moc jsem si toho vědom. 

L: Jasně, ale tam může být nějaké trauma, právě z té představy toho Boha, v podobě toho starého dědečka s těmi vousy ne tom mráčku, která nebyla v minulosti naplněná, tak si vyberou prostředí, kdy to tam nemají, aby měli příležitost si to vytvořit podle toho, jak to potřebují. To může mít docela zajímavé důvody, proč se lidé s takovým postojem vyskytují. Ale samo o sobě, když řeknu: Já v nic nevěřím, že něco je, tak to je velice silná víra samo o sobě. 

R: Potkal jsem několik takových lidí, kteří pak dokonce v nějaké životní situaci přišli a řekli: Hele, ty znáš ty faráře….

L: Aha, ti nevěřící, jo?

R: Jasně. Mám několik příběhů, ale je to velice osobní tak to nemohu tady…

L: To je samozřejmé. 

R: Vlastně tím trochu potvrzuji to, co říkáš.

L: Vidíš, tak tady máme docela dobrou shodu. 

R: Možná tady otázka nebo spíš jenom zopakujeme to, co potom zaznělo někde později. Já a Bůh náš svět je natolik zaměřený na výkon mysli, že našim duším nezbývá než se rvát. Jenom, aby bylo jasné, k čemu to bylo: Konkurence měření výkonu být nejlepší, to platí jen do té doby, než nejsi lepší než ti, co musejí být nejlepší. Proč svět řídily vždycky staré struktury, které neměly ani řidičský průkaz, nezvládaly směr jízdy. Vždy se lidstvo těšilo na jejich odchod. Říkali jsme si, že bude líp a ono to dopadlo zase stejně. Stejné barvy v bleděmodré, navíc tito strůjci zvládli všechno zničit. Paradoxně byli většinou věřící.

L: Svět řídí ty bytosti, které jsou v tu chvíli na vrcholku životních sil a ti mladí to řídit nemohou, protože nemají zkušenosti a ti staří to také nemohou, protože už jich mají moc. A to řízení světa se musí posouvat v čase. Posouvat na ty, kteří jsou v tom věku, léta Kristova, to znamená těch třiatřicet až těch jednapadesát. To je ten vrcholek života a ti mají řídit tento svět, tito lidé, protože už mají dostatek prožito, aby něco o tom světě věděli, ale ještě nejsou zatíženi těmi životními zkušenostmi. Na to lze odpovědět. To není obtížné, když se z toho vypreparuje, vlastně ten posluchač chtěl vědět. Proč to tak. Protože odmítnout starou strukturu, že je stará a připouštět jako, že: mládí vpřed. Tak to jsme u svazáků v padesátých letech, a kam to dovedli, že jo? To není dobře, ale stejně tak není dobře, když by to řídily jenom ti starci, proto ti starci byli vždycky jenom jako poradní orgán toho mladého válečníka, když to převedu do tohoto obrazu. To znamená ten mužský dům, to shromáždění těch starých radilo těm, kteří byli v té výkonové vlně na tom vrcholku. Protože už nejsou mladí, už mají nějakou zkušenost, ale nemají ještě těch zkušeností dost, aby byli schopni vyřešit všechny situace, které to společenství může potkat. Takhle jednoduše na to lze reagovat.

R: Zdravím. Šlo by upřesnit to, že až při porodu prvním nádechem duše zapomíná. Setkávám se s lidmi, kteří se dostávají k traumatům z prenatálního období, anebo v konstelacích se ukazuje, že potracené dítě chce být uznáno. Kdo má trauma, když vývoj ega se uvádí až po jednom roce věku?

L: Ano, že vzniká, až když vlastně probere ta duše tady v tom těle. Protože to trauma, jak jsem vlastně teď definoval, že je to překážka na cestě, jako nezvládnutá, která se tam zapíše, tak může být samozřejmě nevyřešené v té inkarnaci. Čili se přenese jako závazek do dalšího života a je-li těch traumat mnoho, tak se pak vybírají takoví rodiče, ve kterých se ta traumata znovu jakoby revokují. Jakoby znova objeví na té cestě, aby se to vyřešilo. Je to něco podobného jako, když dítě neumí tvrdé, měkké „i, y“, tak dostane za domácí úkol cvičení a příště bude diktát na „i“, „y“, aby se to procvičilo v tom tématu. Čili ta duše si to trauma nese už sem na svět. A půjde zase znova do toho samého traumatu, aby se to naučila zvládnout, akorát, že to dostane s jiným typem rodičů, kteří budou víc otevření tomu, aby tomu dítěti bylo vysvětleno, co to je, aby to trauma nebylo tak hluboké. Aby bylo dostatečné, ale aby nebylo tak hluboké, aby se nedalo vůbec vyřešit. A když je těch traumat hodně, když je ta duše osudově zatížená, tak to trvá samozřejmě dlouho a může to trvat klidně několik inkarnací, než se to vyřeší. Potom jakákoliv práce na té cestě, tak každé procento a každý utržený bod, tak pán Bůh zaplať za něj, když to dneska používám toto: pán Bůh zaplať. On to zaplatí rád, ale mi se musíme přičinit. Takže ano, existuje to trauma také i v duši, protože to trauma je překážka na cestě a tam se může projevit ve všech těch třech světech: jak v duši, tak v mysli, tak v těle. V duši se vyřeší tím, že se to znova prožije s opačně laděnou energií čili neprůchodnost s průchodností. V mysli se trauma odstraní tím, že tomu rozumím a následně jsem schopen to chápat. Čili že vím, proč se to celé odehrálo. A v těle, že tu situaci znovu prožiji. A ty z těla se dostávají nejhůř. Existují různé speciální techniky, které pomáhají to z toho těla vydolovat ven, protože tělo nemá rozum a nemá přímý cit té duše. Přesto to z těch buněk lze dostat ven. Jedna z těch technik je kranio-sakrální terapie – masáž, která pomáhá tyto věci vydolovat ven nebo je možné se tam dostat přes hypnózu. Zase záleží. Nebo holotropním dýcháním – překysličí se organismus. Jsou různé techniky, kterými je možné se k těm traumatům dostat. A to jsou ty, které jsou uloženy v těle nebo v duši, kam nestačí jenom, že tomu rozumím.