Podcast

R: Protože se nám za několik málo dní začne advent, tak myslím, že by to mohlo být dobré téma se bavit o adventu. 

Zkusím udělat takový malý úvod, proč se o adventu bavit. My za tu dobu, co se známe, tak vždycky jsi mě vedl k tomu být pozorný k době adventu. Na ten zimní slunovrat se zavírají brány pekla, že všechno, co sem už nepatří, tak je potřeba do toho pekla „narvat“. A vlastně období toho adventu je takové, že jako kdyby ty brány pekla se pomalu už začali zavírat a teď tě to jako už tlačí. To, co má být uzavřené, hotové. To, co nepotřebuješ, tak tam poslat, protože když se ti to nepodaří, tak se to táhne znova, další celý ten minimálně rok.

L: Myslíš peklo jako ten duchovní kompost, kde se to zpracuje – to, co není k životu.

R: To je zajímavé, to slyším od tebe poprvé, že by peklo byl duchovní kompost.

L: Nejenom ty, já to taky slyšel prvně.

R: Já jsem se naučil velmi silně vnímat období adventu a mě přijde, že letos je to takové ještě silnější, protože každý z nás má něco, co chce dodělat, dokončit, třeba skončit nějakou životní etapu. Nebo dobře skončit v nějakém zaměstnání nebo začít nějaké jiné zaměstnání. Tak, když se podívám, co se děje okolo nás, tak mám pocit, jakoby ten tlak byl zesílený.

L: Ten tlak je mohutnější.

R: Řeknu příklad: to, co se děje. V Americe byl zvolený Trump prezidentem a nastupuje až v lednu, tuším, že až 20. Je inaugurace – to předání. A on se vždycky velmi vymezoval vůči válce na Ukrajině a vždycky tak jako velkohubě vykládal, že do 24 hodin od té doby, kdy se ujmu úřadu, tak tu válku ukončím. A teď se stalo to, že současný americký prezident John Biden vlastně schválil to, že Ukrajinci mohou používat americké rakety dlouhého doletu na zasahování cílů hluboko ve vnitrozemí Ruska a Ukrajinci to už zkusili – použít tu raketu. A odpovědí….

L: …to muselo přijít podobným způsobem nazpátek…

R:…to samozřejmě přišlo. Přišla nazpátek podobná raketa – mezikontinentální střela, která vlastně nenesla téměř nic, ale je schopná v budoucnosti nést až 4 půl tunové hlavice s jádrem. Kdybych to měl popsat, jako kdyby se snažili ještě na poslední chvíli, dokud tam ten Biden je, ještě víc vyeskalovat ten konflikt místo toho, aby se vedlo k nějakému řešení. A já mám pocit, že kromě těch vnitřních tlaků, které máme k řešení nějak ukončit, tak jako kdyby – já to nazvu jako síly zla – se snažily ještě víc tomu bránit, jako zvenčí a vytvářet takovouto situaci. A moje otázka je: Jaký k tomu zaujmout postoj? Protože mě to vlastně ten tlak zvenčí bere pozornost věnovat se tomu svému ukončování.

L: tomu svému prožívání adventu

R: Tak si kladu otázku: Co s tím? Jak se k tomu mám postavit? Mám si říct: Já to stejně neovlivním nebo kdo ví, co za tím vlastně je? Jakože, budu se soustředit na svoje věci, které můžu ovlivnit? Anebo to budu muset nějak „zavzít“, protože mám pocit, že ten obraz toho, co se děje venku, tak i v těch soukromých věcech je hodně podobný.

L: Čili jaksi je tam korespondence mezi těmi silami vnějšími a těmi silami vnitřními, jo? Takto by se to dalo nazvat, jestli to dobře chápu.

R: Jo. A když bych ten obraz měl úplně jako zjednodušit: Jako kdyby ses snažil zatlačit něco zlého za nějaký dveře a čím víc na to tlačíš, tak ono se to tím víc brání.

L: To je jasný. V tom, co jsi nastínil je více rozměrů, o kterých je třeba mluvit. Čili ta odpověď nebude prvoplánově jednoduchá, ale bude muset být strukturovaná, aby to dávalo smysl. Takže ta základní úroveň je vlastně o tom, o čem je Advent. Nevím, jestli, když jsme mluvili o dnech všedních a svátečních, jestli jsme ho probrali nebo ne? Určitě jsme ho zmínili, ale myslím, že jsme ho úplně neprobrali. Čili jsou to čtyři týdny, do kterých se vejde vždy jeden lunární cyklus. Je to období přípravy, co se má po Slunovratu – po návratu Světla – narodit. Proto jsou tam Vánoce, svátek narození nového Světla – u křesťanů v podobě Ježíška. A ta příprava je ještě navíc na narození nového světla synchronizovaná v tom Adventu s tím, že z toho základního členění, když jsem mluvil o tom ročním cyklu, tak jsem zmínil, že polovina roku je polovina, kdy roste světlo a polovina roku je polovina, kdy roste tma. A my se teď nacházíme – ten Advent – je v poslední fázi růstu tmy, kdy ta tma, ty temné složky mají nad světem a nad člověkem největší moc. To je to, co jsi zmínil, kdy já ve zkratce říkám, že zimní Slunovrat: zavírá se brána pekla a otevírá se brána nebe a letní Slunovrat: zavírá se brána nebe a otevírá se brána pekla. To je jakoby postaru. Ale jde o temnotu – o temné stránky a o ty světlé stránky. Takže ten advent je příprava na to, vlastně co Já jako jednotlivec, po čem touží má duše, aby se narodilo v té další půlce toho roku, kdy začne přibývat světlo, co potřebuji všechno osvětlit? A abych pro to všechno měl prostor, tak potřebuju všechno co temného, co se ve mně za ten poslední rok nahromadilo, tak potřebuji vlastně odložit do té černé díry, která všechno pohltí. Nebo jak já říkám: na ten kompost, kde to hnije a kde se to jako promění. Protože to hnití a pohlcování je vlastně pozitivní stránka temnoty a je třeba to využít, proto odpradávna v této době – jak bych to řekl – ženské bytosti tyhle věci jaksi intenzivněji vnímají, proto z celého toho roku je většina žen před vánocemi neklidná, aby měli dostatečně uklizeno a bylo napečeno a nachystáno a každá podle svého. Mluvím o ženách, vynechávám ty, kterým je všechno jedno a je to jedno, jestli to jsou mužský nebo ženský bytosti, ale teď jsem mluvil o lidech, kteří jsou lidmi. Tak těm to jedno není, protože oni to cítí, vnímají to, tak se snaží uvolnit ten prostor tím, že využijí tu pozitivní stránku temnoty, aby sežrala to, co už tady nepotřebujeme, tak říkajíc. Tak to je základní nastavení toho půl roku a půl roku. A teď ten Advent, ty čtyři týdny toho Adventu jsou rozdělené na čtyři části, kdy ten první týden, který začíná v pondělí před první adventní nedělí, takže už to je, tak ten je signovaný ohnivým živlem. To znamená, je tady nejvíc energie na to, udělat si ten pořádek nebo ho alespoň iniciovat nebo zapálit ten proces dělání pořádku. Druhý je signovaný vodou, kdy to bude zchlazeno. To, co bude jako započato a voda je univerzální rozpouštědlo, které má možnost, aby se od nás odpoutali ty věci, které už nepotřebujeme. Pak třetí týden je ve znamení vzduchu, který to odfoukne nebo má možnost sfouknout do toho. A poslední, ve kterém bývá už ten Slunovrat, nebo taky ne, to záleží na tom, kdy ten Advent začíná, tak to je vlastně zemská kvalita, která to vlastně jakoby z té hmoty vytrhne, odevzdá, a dá pryč. Takže teď jsem osvětlil ten mechanismus toho adventu, jak rozdělený na ty čtyři živlové části a pro každý jednotlivý adventní týden je vhodné se zaměřit na něco jiného. Takže teďka, v tomhle prvním adventním týdnu, tak je třeba prostě zapálit všechno, co jako zapálit se proto, udělat si pořádek, když to hodně zjednoduším. A ty další pak budou následovat, jak jsem je teď popsal. A tak to je ten rozměr, co se teď děje. Z hlediska toho celkového nastavení, kam dospěl tenhle svět a tahle civilizace, tak se musíme podívat na to, že někdy se začátkem průmyslové revoluce, začal velký tah na branku, jako ve smyslu přibývání energie a lidí na světě, kdy bylo dovoleno, jak už jsem taky zmiňoval vyndat ze země uhlí, naftu, plyn, jako dodatečné energetické zdroje, aby se vytvořilo hodně lidských těl, aby každá duše mohla – která o to stojí – se rozhodnout, protože rozhodovat se můžeme jenom, když je v těle a zaživa. My teď prožíváme takovou dobu takového trošku menšího cyklu než je tento — na ta staletí, kdy planetární sféra Pluta, která má ve své pravomoci, když bych to nějakým způsobem opsal – udržování a uchovávání života, tak je teď naladěná v takovém místě, kdy jde opravdu o život, ale ty podněty, co má zůstat na živu a co má být skrze tu bránu pekla vyhozeno na kompost, tak je to přímo napojeno na Zdroj. Takže nikdo z lidí to nemůže vymyslet. Je to vnímatelné, je to cítitelné mezi lidmi, všichni vědí, že jde teď v nějakém smyslu o hodně, ale málokdo rozumí tomu, o co jde a jak jde a jde o život, ale o život a o Život. A zase jsme u toho polaritního vyslovování slov, jde o život anebo jde o Život. Čili jde o to, jaký Život se bude odehrávat dál nebo jde o život, jakože nám jde o život. To je to, s čím jsi začal tuto debatu. A tady je teď to období Adventu nesmírně důležité na to, aby byl: Kdo má uši k slyšení, slyš, kdo je v duši otevřený tomu, aby na světě byl Život dál, tak si nemůže přát válku, jakoukoliv, protože válka vždycky přináší zmar – mara – smrt. Ty síly dobra a zla vlastně teď bojují o rozhodnutí v duších lidí, kam se kdo přikloní a my máme šanci využít tuto krizi k tomu, abychom si udělali v sobě velký pořádek a měli v sobě naprosto jasno, kdo jde cestou dobra, čili k tomu životu a kdo jde cestou zla, čili kdo jde cestou ke smrti. A to, co jde cestou zla k těm temným koncům, tak to je teď třeba, aby přes ten Advent odešlo tou bránou, otevřenou bránou pekla. Má to jeden háček, že v momentě, kdy je otevřená ta pekelná brána, než se uzavře, tak sem mají možnost ty síly temnoty otevřený průchod, aby pokoušely duše lidí. A čím blíž se blížíme k tomu okamžiku toho Slunovratu, kdy to bude uzavřeno, tak oni samozřejmě víc tlačí na pilu – kolik duší ještě strhneme na svoji stranu. Protože vždycky, a to si vezmeš pohádky, z kterékoliv kultury chceš, tak vždycky ty síly bojovaly o duši člověka. Co chtěl čert? Čert nepotřebuje majetek, čert nepotřebuje ženský klín, vůbec tohle nepotřebuje. On chce duši člověka. Čili to podstatné je, jak je kdo vědomě naladěný na svou duši, aby si rozhodl, kam chce. A to se může pak po tom Slunovratu narodit a pak na to začne být vidět. A ať se rozhodneš pro tu cestu Světla nebo tu cestu Temnoty, tak jak na to začne být vidět, tak pak už se před tím nikdo neschová. Proto je teď ten obrovský tlak na člověka, aby se vyjádřily duše, protože ta plutonská sféra má uchovat Život. Jestli s člověk nebo bez člověka, toť otázka – velký otazník. Ale uchování Života jako takového. Je pravda, že kdysi jsem v nějakém podcastu – teď nevím, jestli profesor, doktor – nebo co je zač – pan Cílek, abych ho správně otituloval, myslím, že doktor přírodních věd, pokud si dobře vzpomínám. Tak on vlastně o tom mluvil tak, že jsou periody, kdy jako kdybychom se nemohli obejít bez války, bez toho boje, kdy lidi ubývají a kdy přibývají, že jsou vlastně cykly, abychom se vyvíjeli, tak tady musí být ty vzestupy a ty pády. To je přirozený stav věcí. S tím já souhlasím. Akorát je pravda, že teď se to sešlo tak, z hlediska ještě větších cyklů, třeba i toho platónského roku – dvacetišestitisíciletého cyklu – kdy všechno graduje. V určitém smyslu jde o moc. A teď jsem řekl, že tam jsou obě ty polohy. Čili, ti kdo jdou v té temné stránce, ti chtějí Moc a ti, kteří nejdou, tak ti chtějí Život. A tohle si musí každý sám v sobě přetřídit a ten Advent je to úplně to nejlepší období udělat si pořádek v sobě, protože právě tím uděláním si pořádku v sobě může každý jednotlivý, touto zdánlivě obyčejnou věcí pomoct tomu vnějšímu světu. Čili čím víc lidí si bude přát mír a Život, tak tím víc energie, Světla. Když jsme mluvili o osvícení, tak každý je osvícen natolik, kolik Světla vydává, tak vlastně může udělat bariéru těm temným pokušitelským silám, které se snaží ještě získat, co možná nejvíc duší na svou stranu a utopit ten svět ve válce, jestli je to pan Biden nebo Deep State, který stojí za ním nebo někdo jiný, který stojí za ním nebo Pentagon, to já nevím. A je mi to v zásadě jedno, protože to můžu nazvat jako temné síly, které to táhnou do války. Je to hodně podobná situace, jako byla před první světovou válkou v Evropě. Ta energie je hodně podobná, tenkrát už tenkrát byl varovaný pan mocnář rakousko-uherský, aby do toho nechodil, že to nepůjde k dobrým koncům. Jenže moc je silné afrodiziakum, takže ta válka byla rozpoutaná. A ty výsledky byly a teď jde jenom o to, jestli se poučíme nebo jestli se nepoučíme a uděláme znova tu samou chybu a je pravda, že tenkrát na tu frontu jako té první války, tak se nejméně ze všech chtělo Čechům. To je teda ta oblast, která je teď otevřená, o které je třeba mluvit. Protože ta nejméně těžká, z hlediska tíže, záležitost, kterou můžeme pro věc udělat….já asi nemůžu zorganizovat, ve svém věku a se svými znalostmi, stranu za mír a vyrazit do ulic, ale můžu ze svého postavení nabádat a ukazovat jako tu vnitřní stránku věci pro ty, kteří, jak už jsem jednou řekl: kdo má uši k slyšení, slyš, tak kdo jsou ochotni to slyšet. Čili, když to shrnu, ta odpověď na to, co se dneska děje a proč to takhle tlačí, spočívá v tom, že je vyvíjený tlak na duše lidí, aby se rozhodli Kdo, kam směřuje? Jestli to půjde k míru, jako ke smíření nebo jestli to půjde mimo mír, jako k tomu věčnému boji? Protože tam je ještě třeba zmínit jednu záležitost: ty síly dobra a zla jsou vždycky v antagonistické pozici a být tak musí, protože to napětí mezi nimi vytváří to prostředí, kde se může odehrávat Život. Kdyby nebyly, nebyl by Život, nebyla by změna, nebylo by tohle vůbec možné a stejně tak jak uvnitř, tak vně. Čili jak na nebi, tak na Zemi, a jak na Zemi, tak na nebi. Musíme to říkat z obou stran. Tak čím víc lidí na světě bude si přát skutečný mír, jako ve smyslu smíření, že umím změřit, kde kdo stojí. Kdo jde cestou dobra a kdo jde cestou zla, že to umím změřit. To je mír, to není nečinnost nebo pacifismus. Takže, kdo jde tou cestou míru nebo ten, kdo jde cestou války. Protože obojí vytváří napětí. Smíření vytváří napětí, ve kterém je možná spolupráce a nesmíření, ten boj vytváří válku. A o toto se dneska hraje.

R: Nejdřív racionální otázka. Tato synchronizace cyklů – ve smyslu – je ten roční cyklus a pak jsou ty různé, kdy ty větší….tato synchronizace je tedy mimořádná?

L: Ano, je. Protože ten základní cyklus, ve kterém se vyvíjí duše, tak je těch dvacet šest tisíc let. A my teď ukončujeme zhruba 300 let dlouhé období, kdy se ukončuje ta éra křesťanská a nastupuje pomaličku ta nová éra post křesťanská, to jsme už nakousli, o tom jsme se už trochu bavili. Tak to je ten hlavní cyklus, který je .…zhruba jedna dávka trvá zhruba 2000 let, což je z hlediska jednoho lidského života – tam je ten život jako v uvozovkách – je jepičí, je krátký, ale pro duši ne, protože duše je nesmrtelná. Tak pro ní je to: kolik stihnu za 2000 let návštěv, takže ještě bych k tomu dodal, že se to nahromadilo zhruba od toho velkého zatmění slunečního v roce 99, pak v tom roce 12. byl konec mayského kalendáře a to jsou jenom známky toho, že se staletí čekalo třeba na to velké zatmění – bylo to známé dopředu – a ten mayský kalendář dopředu. To jsou cykly, které jsou známé, ale pro jednotlivý život nejsou tak důležité, jenom pro vlastně vybrané lidi, kteří to chápou a umí s tím pracovat. Ale ten cyklus zasahuje všechny lidi. Ono to není, že by to bylo úplně v jeden okamžik, ale je to období, kdy to máme teď nejhustější.

R: Moje otázka je: teď hodně mluvíš o sílách světla a silách temnoty. Co je to jako za entitu? My jsme se vždycky bavili vlastně o tom, jako že je Bůh a jsou ty duše, které vlastně vznikají oddělením – s tím vztahem a teď tady jako něco jako vedle – andělé a démoni….

L: …ale to právě není jako vedle….ale to je Bůh taky…OBOJÍ. Čili, když půjdeme z té Jednoty a půjdeme do Stvoření našeho časoprostoru, tak v určitém okamžiku vlastně se začne rozdělovat to Bytí na dualitu. Tohle mají dobře zpracované zvláště Židi v Kabale, kdy po té nule následuje jednička. Když na začátku není nic, všechno je v sobě uzavřené, všechno obsahuje všechno a nic se nekoná. To je ta nula. Pak ta jednička je to, co je v Písmu na začátku popsané: Budiž Světlo. Vznikne něco, vznikne Stvoření. To je to, co se snaží vědci vymyslet a uchopit přes tu teorii Velkého třesku. Protože si s tím vlastně neví rady, jak z ničeho povstalo Něco. Protože v momentě, kdy nemají zavedené prostředí – teď jsem schválně použil toto slovo – pro to, co je za časem a prostorem čili to, co je na věčnosti, tak vlastně nemají, jak by to uchopili. Současná fyzika chce používat pro vyjádření všeho pouze časoprostor, to je málo, tam se prostě všechno nevejde. A já z té části té věčnosti jsem už několikrát zmiňoval ten prostor Akáši, kvintesence, pátý rozměr, éter a to je to prostředí, které přiléhá z té věčnosti k tomu časoprostoru. Je to jako nejblíž a ta vrstva, která přímo jakoby navazuje, když bych bral ta prostředí, že se postupně, z té absolutní Jednoty tím rozvojem číselným, jak jsme o tom taky mluvili, o číselném rozvoji. Tak, jak se to vlastně rozvíjí, tak z té Jednoty vzniká ta dualita, a jak se ta dualita přibližuje k tomu našemu časoprostoru, tak vlastně ta samotná hranice toho božského Stvoření má ty dvě části – tu část světlou a tu část temnou – z hlediska bytů, jako bytostí, a když z něj chci udělat osoby, obalit je tou skutečností, tak vytvořím anděla u té světlé části a démona u té temné části. Protože oni nejsou z tohoto světa, ale jsou nám tak blízko, že se našeho světa, toho časoprostoru dotýkají. A oba dva jsou povinování tomu Absolutnu, té Jednotě tím, že zastává každý z nich ten svůj díl, tu svoji půlku. Dá se to taky v češtině říct tak, že tady ten náš svět vezdejší, kde je možný život a nad ním je to nadsvětí a pod ním je to podsvětí. Pozor neplést nebe a peklo a záhrobí, to jsou jiné pojmy, které se takto použít nedají. Ale jako to nadsvětí, a z toho je to vnímatelné, je to směrem k tomu světlému nahoru a to podsvětí je to směrem dolů, k tomu temnému. My jsme se toho principu už jednou dotkli, když jsem mluvil o tom, že ta životní cesta má dva pangejty. Na jedné straně, kde se jde tou stranou světlou, kde jde přes tu svatost a přes toho světce se ta duše už sem nevrací a odchází tímhle směrem. A ta druhá, přes tu temnou stránku zatuhne v tom prostoru a už se sem taky nemůže dostat. Čili, že ten náš vezdejší svět je neustálá permanentní tahanice světla a tmy o nás a tím nám vymezuje ten prostor a každá duše to má naladěné, podle toho, kolik unese. Tak takto úzkou nebo tak širokou cestu má, protože jenom v tom prostředí MEZI je možný Život a je možná změna. Ty andělé, na to existuje úžasný film – Nebe nad Berlínem, to byl evropský film, nádherný a pak k tomu Američané udělali remake Město andělů, ten je známější, kde je to o tom, jak ten anděl se dostane na svět. On musí v té světelné části toho anděla, bylo to krásně vidět v tom filmu Město andělů, jak oni vnímají neustále na tom pobřeží tu boží přítomnost a ten anděl nemůže jinak, než konat dobro. Je to bytost, která je odsouzená k dobru. Takto se to dá také říct. Musí dělat pořád jenom dobro, ale když chce poznat, co je to láska a v obou filmech, je to vytvořené obrazem – láska mezi mužem a ženou, tak musí sestoupit na tu cestu lidskosti. A ti démoni, to je totéž, ale z druhé strany, ti se snaží za každou cenu strhnout – teď si nevybavuji ten film, jak se jmenoval …Keanu Reeves tam hrál hlavní roli …Konstantin….tam je to zase z té temné stránky, totéž. Kde je ukázané to peklo. Takže existují na tyhle síly příměry, ale jsou to symbolické obrazy pro ten svět těch temných a světlých sil. A o tom jejich zosobnění do těch postav démonů a těch postav andělů. A že to vždycky nemusí být zřetelný, protože je to mimo čas a prostor. Čili pro mysl člověka, když nemá představovou mysl, tak je to těžko uchopitelné. Proto úplně nejdůležitější ze všeho je ten vlastní pocit duše na své životní cestě.