Podcast

Dobrý den, milí posluchači, vítejte u dalšího dílu podcastu Duchovéda s naším stálým hostem Luďkem Švojgrem, poustevníkem ze Starého Plzence. 

R: Ahoj Luďku.

L: Zdravím všechny otrlé a všechny připravené. Chci přivítat opravdu úplně všechny, kteří jsou ochotni mě poslouchat. Ne mě poslouchat, jako že se tím řídit, ale naslouchat tomu, co říkám a zamýšlet se. Tak takové lidi mám rád. 

R: Dnes se začneme bavit o sexu. Přestože je současný prostor plný sexu a erotiky, a přestože na školách dnes probíhá sexuální výchova, skutečný význam sexuality nám často uniká. K čemu nám vlastně jako Pán Bůh ten sex vůbec jako dal? Jakože uvažuji o tom, že jsme jediná zvířata, která kopulují i jindy, než když chtějí zplodit potomka a v našem životě je to nějak jako strašně důležité. A tak mě vlastně jako napadá vůbec jako ten.. co to je, k čemu to jako máme, proč to máme, prostě jak s tím máme jako zacházet?

L: Celá záležitost, která se týká lidské sexuality čili polarity – tady se velice často zaměňuje sex za soulož, jo?, v tom zjednodušování se to zaměňuje. Soulož je něco jiného a sexualita je také něco jiného. Sexualita rovná se polarita a konzumování polarity v čase je vlastně tradičně soulož. Tím jsme si pojmově vymezili alespoň ty základní pojmy. 

A k čemu to člověku je? Je to k tomu, že abychom mohli vlastně rozvíjet variabilitu (jako různost, rozmanitost), prožívat ji, tak musíme z hlediska geneze navazovat na rostlinnou a živočišnou říši.

Rostliny v sexu mají také určité strategie. Třeba ty stromy jednou za sedm let vydají takové množství semene, že je všude žluto. To je prostě pocákaný celý svět tím mužským spermatem a čekají tam ty blizničky těch vajíček na své oplodnění, takže to jsou takové sexuální orgie v rostlinné říši. Jsou pravidelně, když ty stromy za určitý čas naberou sílu, tak to prostě udělají, aby bylo dostatečně zajištěné potomstvo. Tohleto je poněkud jako extenzivní způsob v té rostlinné říši, ale je důležitý a i vyšší cévnaté rostliny mají (jako různé jiné kytky) různé jiné strategie, není to vždycky takhle jenom extenzivní. 

A kolikrát do toho bývá vtažený ještě hmyz a další a další a další. 

Zvířata to mají trošku jednodušší, protože vlastně už mají duši — na rozdíl od rostlin, kde vládne jenom duch — a ta duše umožňuje řízení. Čili umožňuje i řídit tu záležitost rozmnožování a předávání života 

do další generace. Prostě tu strategii, jak se život vlastně řetězí řetízek za řetízkem. Ale tím, že jsou ještě podřízena vlastně nevědomě těm silám přírody, tak vlastně je pro každé zvíře určený určitý čas, kdy se může rozmnožovat, viz. třeba říje apod., a mimo tu dobu prostě sexualita jako kdyby nebyla. Čili ti samci zkoumají pouze, kdy jsou samice připravené, a když jsou samice připravené, tak přijdou, splní svoji občanskou povinnost samce a život je zachovaný dál. Tak. 

A my lidé jsme o další krůček dál, že máme co? Vědomou možnost života, je tam to vědomí. Proto nám musela být daná i tahleta záležitost, vlastně jak zacházet s životem (jak připravit ten další život), svobodně k dispozici. Protože kdybychom v tom neměli svobodu, tak bychom se museli jako zvířata pářit jenom v určitý čas, jo?, za účelem zplození potomstva. To je ta nejvulgárnější podoba zachování života – jako vulgare, z latiny obecný, čili pro každého platná. Není to sprosté, ale je to prosté, jo? To jenom připomínám. Tak, a to, že nám v tom byla dána svoboda s tím zacházet, tak samozřejmě je všude vidět, protože s tím také tak zacházíme. Někdo lépe, někdo hůře. Protože ta sexualita není jenom o tom zrození nového života, ale je to vůbec o životě. Aby pokračoval dál. Proto lidská sexualita je jiným způsobem časovaná a má i jiný rozměr než ta zvířecí. Tam nejde jenom o to početí nového života, ale jde i o vzájemnou spolupráci v životě a o výměnu dat, informací a koneckonců i šťáv.

R: Výměna informací?

L: Ano, výměna informací. Protože indická učenost říká, že jedna soulož muže a ženy může ovlivnit osud té bytosti až na deset tisíc let dopředu, kdy se při každém jednotlivém aktu rozpoutají až čtyři miliony osudových sil. Čili v tom neviditelném světě jaksi se odehrává cosi, co nás velice fascinuje a přitahuje, a jenom díky naší nevzdělanosti vlastně my to nevíme, co to je. Málokdo, neříkám, že nikdo, málokdo si je toho, co jsem teď řekl, vědomý. Ale všichni, kteří alespoň jednou souložili, tak ví, o čem to je. Já neříkám, že to umí, ale že ví, o čem to je. Že s tím mají prostě udělanou nějakou zkušenost. 

Čili je třeba rozlišit jednotlivé možnosti využití toho daru, že jsme obdaření schopností sexuality nejenom za účelem – jako ta zvířata – prodloužení života tím, že ho předáme další generaci, ale i k tomu, že se můžeme vzájemně informovat o spolupráci, či nespolupráci, o tocích životních energií, nebo naopak netocích životních energií. Proto jako.. to dokonce i ta církev.. jako pan farář, já si vzpomínám na to, jak říkal: Franto, ty jdeš na mši svatou a jseš plnej? Vždyť ten Duch svatý nebude mít kam sestoupit. Čili že taková ta jednoduchá lidová moudrost a ta zbožnost vlastně předpokládala, že alespoň jednou za těch sedm dní se prostě protočí ta energie výměny informací mezi mužem a ženou. A ten základ je ta výměna na úrovni sexuálních orgánů čili je to přímo výměna těch životních energií, kdy oba dva dávají a oba dva z toho berou. A tam vzniká velmi často problém, protože už se tohleto neučí a ti dva dnes vchází do toho svazku nepoučení o tom, co při tom se jaksi odehrává a řeší to systémem omyl – pokus. Prostě co nám vyhovuje, nevyhovuje, kdy nevyhovuje, takže je to vlastně, jako kdybychom znovu objevovali kolo, jo?, nebo znovu objevovali písmenka.

Čili je se třeba vrátit nejdříve k smyslu toho a potom, jak to jako rovnocenně (jako kteroukoliv jinou zkušenost) předat další generaci. Ještě v devatenáctém století, jako na začátku, tak fungoval – než to katolická církev definitivně ukončila – tak fungoval přenos z generace na generaci z hlediska sexuálních zkušeností. A fungovalo to velice jednoduše, že žena, která se chystala na ukončení svého fertilního období, kdy tedy jaksi než přišla do přechodu, tak si našla milence ve věku svého syna. A toho mladého kluka prostě naučila, co ta zralá žena potřebuje. Ten mladý kluk byl úplně v pohodě, protože věděl, že z toho žádné potomstvo a žádný průšvih tam nebude, svatý obrázek se otočil lícem ke zdi a začala výuka. A tím ten muž vstupoval poučený do toho vztahu a ta žena, ta skutečná jeho budoucí partnerka, ta budoucí manželka, tak k němu přistupovala s určitou úctou, že on už ví a ona se to od něj naučí. A tím vzniknul velmi důvěrný a intimní vztah mezi těmi dvěma, kdy jeden byl poučený a druhý se to učil. 

R: Jo takhle. Takže takové to jako trvání na tom panenství a že to má jako… dokud se nevezmeme, tak spolu nebudeme spát,..

L: Ano.

R: .. tak mělo jako tenhle.. to je zajímavé.

L: Ano. Mělo tenhleten důvod, aby ta žena vlastně jakoby přistupovala k tomu muži jako k tomu zároveň učiteli, zdroji, a jako to.. a ona mu zase dávala zpátky to (co ten chlap už věděl, co má po ní požadovat — od té, u které se to naučil), co vlastně je důležité pro život. Kudy teče život, kudy teče ta energie, jaká data potřebujeme vlastně jako vynést tak říkajíc na světlo Boží. 

R: Hele a jaká ta data se to jako….? A to se tedy vyměňují jako..duše si vyměňují data?

L: Všichni tři. Všichni. To znamená duše si vyměňují data, mysli si vyměňují data, jo?, to je propojené energetikou toho lidského magnetismu a pak se vyměňují i šťávy.

R: Jo. A o čem jsou ta data?

L: Ta data jsou o tom, kde kdo stojí, protože žije každý sám za sebe a potom v tom páru v té rodině musí žít také za to společné. A musí k tomu přistupovat oba dva. Protože jinak to pak není rodina, ale je to two singles. 

R: Aha.

L: Jo? Přestože jsou pod jednou střechou, můžou mít prstýnky, všechno, ale budou to two singles, jo?, nebudou rodina. Protože rodina musí pečovat o to, že muž musí mít svůj díl, který je jenom jeho. Žena musí mít také svůj díl, který je jenom její. A potom musí mít svůj díl, který je společný. Jakmile tam nebudou tyhlety tři části, tak se to rozpadne. Je to odsouzeno k zániku. To nemůže trvale žít. A když to neumí rodiče, tak děti to nemohou odkoukat.  A musí být spojení (to mezi mužem a ženou) alespoň na dvou úrovních v pořádku a funkční. 

Dám příklad: Hrozně rád využívám, kde mohu svědčit o něčem, co jsem buď zažil, anebo co jsem potkal 

a mohu o tom mluvit. Mí vlastní rodiče. Oni se neuvěřitelně cítili jako duše, měli dobrou vůli celý život. Máma celý život se bála, protože táta byl urostlý, že bude koukat po jiných ženských a v poslední fázi života tak ho tam dokonce cpala: Běž do té hospody, ať si tam načucháš ty baby, jo?, ty servírky, protože nechtěla všechno sama, ale to byla.. protože si byla jistá v tom citu. A tím, že mu dala tuhle svobodu, tak táta neměl problém nikdy jí zahnout. Takže oni se cítili. 

R: Počkej, jak neměl problém jí zahnout? Jako že..

L: Že to neudělal. 

R: ..neměl potřebu to dělat. 

L: Ano, neměl problém s tím, že by měl tu potřebu. Ano, správně, jo, děkuji. A pak si vyhovovali tělesně, jo? To si také vyhovovali dobře. Ale tam, kde měli problém, měli problém v mysli. Protože táta byl víc z té staré školy, kde byly prostě víc rozdělené ty role a máma jakožto učitelka tam měla trošku víc té mužské energie, takže dost často se jako přeli o různá data. A pak, když to potřebovali srovnat, tak to udělali tak, že odstoupili z toho – z té situace, máma šla péct nějakou buchtu, protože zjistila, že zmizely rybářské pruty, protože táta nasraný, že něco nejde, tak vzal pruty a šel na ryby. Když přišel, už byl dostatečně vyklidněný, dostal tu buchtu – nejdřív tu z pekáče, no a pak dostal i tu v té místnosti, kde se odehrávaly příslušné záležitosti a bylo zase srovnáno. A mohli jít dát. Čili když není pravidelným způsobem konzumovaný citový vztah, rozumový vztah a sexuální vztah (čili vztah životních energií), tak ten vztah upadá, až jednoho dne buď vyhasne, nebo umře nebo se rozloží, anebo vybuchne. Je mnoho různých způsobů, jak se na to dá reagovat. 

Proto ten pan farář s tím týdenním rytmem měl vlastně pravdu, protože to trošku souvisí s tím čtvrtým přikázáním: Pomni dne odpočinku, aby ti byl svatý, čili musí tam být zabezpečeno, že ti dva musí soužít spolu, ale pak také potřebuje třeba mít možnost každý být sám. Proto já, když se dostanu k téhleté rodinné záležitosti (jde-li o rodinu), tak je to takhle. V té rodinné záležitosti, po které ve skutečnosti touží skutečný muž a skutečná žena, tak tam musí být společná víra – to znamená ta vazba toho citového kanálu, o kterou se opírají ty duše, aby mohly řešit ty nesoulady v mysli a ty nesoulady v toku energií životní síly čili sexualitu. Není-li tam to sjednocení ve víře, ať už vědomé, nebo nevědomé, tak se to udržuje ten vztah hrozně špatně. 

Zásadně je problém, když se to chce vybudovat z druhé strany. Tak jak to dnes v tom světě je velice často. Dva se spolu vyspí, zjistí, že by to šlo, tak se vezmeme, pak si naplánujeme děti a v momentě, kdy jsou tam ty děti, tak zjistí, že ono to není taková sranda a že to takhle jednoduše nejde. A teď co s tím budeme dělat? Rozejít se? Rozvod? Co s tím dítětem? Čili už tam vzniká problém. Čili nedá se to skládat odspodu, jako od té úrovně životních sil, jako to mají zvířata – ta jsou na to zařízená, ale musí se to skládat z druhé strany – od úrovně duše. Proto nejdůležitější je vybrat si k sobě správnou duši. 

A to jsme u toho, jak ti Řekové rozdělovali tu lásku na ty tři úrovně, kdy když není muž ženě dobrým přítelem, čili není tam přítomna ta filie (ta láska přátelská), která se opírá o tu agapé (o tu Božskou, o to sjednocení ve víře), no tak ten eros je potom cochcárna. Jo? A to je dnešní svět. Čili erotika a lidská sexualita je hrozně důležitá, ale musí být připojená přes filie k agapé, jo?, k té lásce Božské. Takhle zjednodušeně jako je ten základ, proč je nám daná vlastně jako svoboda v tom se projevovat. Protože abychom mohli vědomě svůj život řídit. Abychom v tom byli vědomě. Abychom to neměli jako dobytek, protože kdychom to měli jako dobytek, tak jsou pak takové ty.. počkej, jak se tomu říká? u ženské je to nymfomanka a u chlapa je to.. ne, neznám ten termín – prostě co má manželku, milenku, sekretářku 

a ještě ve výtahu ruku. No prostě musí furt. Jo? A k tomu není lidská bytost zkonstruovaná. 

A teď jde o to, že ten stav dnešní společnosti je problematický v té míře toho úpadku, ale pozitivum na tom je to, že se dostávají do popředí duše, protože je to o vztahu těch duší. Když není ten soucit, já necítím toho druhého a on mě, tak nemohu vybudovat ani ty představy v té hlavě a ani tu erotiku, která pak je jakoby propojení v té životní síle. Takže jo, jako zeptal ses dobře, jako že to je důležité a že nejsme zvířata.

R: Jo. Takže takové to, když v partnerském vztahu — a to je možná zajímavá otázka, že…

L: Povídej.

R: …tak se jako píše (a já to znám i od různých třeba jako známých, kteří se zabývají partnerskými vztahy),… tak většinou to je tak, že když ten vztah jako.. jednoduše.. když ti lidé spolu jako nespí nějak pravidelně, tak většinou je nějak jako problém v tom vztahu.

L: Ano.

R: Že to je jako nějaký buď indikátor, nebo důsledek nějakého jako jiného rozvratu v tom vztahu. Co je zajímavé, znám páry, které spolu existují velmi dlouho, dělají na mě dojem vlastně jako šťastného páru 

a rádi jsou spolu, jsou spolu rádi a přitom spolu jako dlouhé roky jako nespí.

L: Ano. To je partnerství na úrovni filie. Láska přátelská. 

R: Jo.

L: Jo, ale není to rodina. A to není, že to je dobře, nebo špatně. Prostě to ty duše takhle mají, a jestliže jim tohle vyhovuje, tak to mají mít. Já jsem mluvil o plnohodnotném, ve všech třech úrovních probíhajícím partnerském vztahu muže a ženy, kteří vytváří tímto způsobem rodinu a v tom vyrůstají děti. Jo, takže ano, mají to takhle. A když jako je tam ten problém vysloveně na té úrovni, že spolu jsou,

 i si nějak rozumí, ale nejde jim spolu jaksi – jak to říct – obcovat, tak tam je potom problém v tom, že vlastně nejsou vyladění do stejného proudu života, jo? To je to two singles. 

Tohleto je důsledek mamánkovství a feminizace. To je důsledek, jo?, že to vlastně vychládá. Protože se starají o tu pravdu, pravdu, pravdu, přou se o pravdivost, ale není věnovaná pozornost té ženské složce — čili to kudy teče život. Žena, Eva, je zodpovědná za tok života a Adam je zodpovědný za tu lidskost, za tu člověčinu, za tu pravdivost. To není, že by Adam nebyl živý a Eva neměla mít také pravdu, ale jde o ty poměry těch sil. 

Čili pak tam v tom vztahu vznikají celkem čtyři základní komunikační kanály, abych to neudělal moc složité, ale zároveň vůbec osvětlil, jak to funguje. 

Ten první kanál je ten, kdy ten muž jde na té úrovni polaritní k ženě. On je ten, který má tu energii ven (čemuž odpovídají i pohlavní orgány) a žena má tu energii dovnitř. To je ta přirozená základní energie vztahu muže a ženy. Pak je ta, která to reguluje, kdy vnitřní část muže ženská je také schopna přijímat a vnitřní část ženy mužská je schopná dávat. Ale ta má pouze regulovat tu první energii – tu, kdy muž dává a žena přijímá. A to jsou dvě základní energie, které spolu proudí při tom souložícím páru tak, že muž svým orgánem dá energii, impuls a data ženě, žena je přijme, rozloží je svou duší na jednotlivé elementy a skrze prsy je vyzáří ven jako inspiraci, nebo jako výživu. A je to jak pro dítě, tak i pro manžela. Čili nejde o velikost prsou u ženy, ale jde o to, jestli fungují, nebo nefungují. Jestli vyzařuje to, co přijala, ven. Muž musí mít také sílu tyhle věci z těch prsou ženiných uchopit svými prsy dovnitř a skrze svoji duši to stlačit do toho jednoho bodu, který zase směřuje směrem k ženě. 

A takhle se ta energie protáčí od muže k ženě a od ženy k muži a zároveň jde ještě v tom druhý tok energie, který jde opačným způsobem, čili kdy vlastně ta žena dává informace do muže a muž vrací odpověď té ženě. Čili musí mít jako své vlastní pohlavní orgány v pořádku a pak musí mít oba dva v pořádku své prsy — jak ten muž, tak ta žena, aby procházely ty energie oběma směry. 

A tohle je ta základní energetická vazba výměny energií a dat, a ta se pak projevuje na úrovni jako mysli, kdy se ty dva mužské světy spolu dohadují o tom, co a jak, a ty dva vnitřní ženské světy, jak jsme to prožili, nebo neprožili. Také spolu komunikují. A až když jsou všechny tyto čtyři kanály zprovozněné, tak ten pár může říct, že ano, my už víme, o čem to je. A teď to můžeme prožívat tak, jak to potřebujeme. 

A když to dám do toho týdenního cyklu, tak nejde o četnost toho kontaktu – jsou páry, které to můžou dělat od rána do večera a jsou páry (také znám jeden), které to mají jednou na jaře a jednou na podzim. A je to pro ně v pořádku. Protože záleží na tom, jak jsem říkal, kterou úroveň lásky ten dotyčný pár preferuje. Co vlastně ta duše potřebuje. Ale pro plnohodnotné soužití muže a ženy je potřeba, aby bylo sjednocení ve víře čili agapé, sjednocení v mysli, to je to přátelství – filie a pak sjednocení v erotice, což je ta sexualita a ta k tomu odpovídající soulož. A všechno ostatní vlastně jsou jenom různé — jako teď nechci říct jako odchylky, ale spíš jako zvláštnosti a vybočení, abychom zjistili, kde to potřebujeme mít, každý sám za sebe. Čeho jsem schopen, co umím, co neumím, co mi chutná, co mi nechutná. Protože když život nebude chutnat, nebude radostný, tak k čemu to bude? To bude sakra utrpení. A co pak ty chudáci děti, v čem budou vyrůstat? Nebudou vyrůstat v radosti. Čili sexualita je velice mocný nástroj na život a je velice důležitý a je třeba o něm naprosto přirozeně mluvit.