Podcast

Dnes tolik akcentované LGBTQ+ menšiny tady byly, jsou a budou vždy. Mají ve Stvoření svá opodstatnění. Zní to dost podivně, že? Jak se stane, že duše inkarnuje do tohoto světa jako lesba, gay nebo transsexuál? Jaký to má účel: A měli bychom tedy ustoupit všem progresivistům a změnit zavedená pravidla? Měli bychom ve školách a restauracích zrušit toalety pro jednotlivá pohlaví a spojit je dohromady?

R: Já jsem trochu přemýšlel o tom všem. Já jsem poslouchal podcast s jedním pánem – nepamatuji si jeho jméno, moc se omlouvám, dělal poradce premiéru Babišovi pro migraci a je to pán, který umí arabsky a persky a tyto jazyky a on vlastně vysvětloval, jak fungují ty vztahy v tom muslimském světě a jak ty ženy, když přišly sem, na ta studia sem. On to dělal už jako za komančů tady, že byly úplně vyšokované z toho, že žena v naší kultuře je spoluzodpovědná za živobytí rodiny a některé to nedaly a sebraly se a utekly zpátky a některé se prostě zpustily hrozně, protože to pro ně bylo úplně….a tak jsem si říkal, jestli veliký motor této věci není vlastně ta průmyslová revoluce.

L: Jako motor čeho? Té bezbožnosti?

R: Té bezbožnosti ve smyslu rozvracení toho vztahu mužů a žen, protože vlastně tím, že ti lidé přišli o ten přirozený rytmus spojený s tou půdou nebo s nějakým cyklem a začali dělat ty ruce v těch továrnách – u toho Forda, tak vlastně tak najednou byli ti bezzemci. Ne, že mám ten svůj domeček a u toho tu svoji zahrádku, ale že bydlím v nějaké králíkárně a abychom to jako uživili, tak: mámo, musíš jít na směnu taky…..

L: To jsou pozůstatky války, ta práce žen v továrně. Tam v určité době, na začátku průmyslové revoluce, tam úplně nebyla, ta tam přišla později, a dětská práce a tak, aby se to uživilo.

R: Ale když ženy začaly být spoluzodpovědné, že se uživí ta rodina, tak najednou ony mají velkou kládu. Že mají nést ten život a ještě k tomu vyrábět ty zdroje, tak to se nedá.

L: Kvůli čemu vzniká válka?

R: Těch odpovědí může být spousta…kvůli nějakému nedostatku.

L: Ne, ne, ne. Válka vzniká z nespokojenosti ženy a reakce mužů na to.

R: Třeba Cílek říká, že příčina většiny válek je vlastně boj o zdroje fakticky.

L: Ano, tak to je. A ty zdroje potřebuje právě ta žena, protože ona řeší – teď mluvím o ženě, ne o feministkách – já to musím rozlišit, protože většina žen ve společnosti by mi hodila, že to neřeší, protože to opravdu neřeší, protože v tomto smyslu už opustily ženskou parketu, přestože mají ženské tělo a chemismus a tak dále. Co jsem chtěl říct – žena je zodpovědná za tu životaschopnost a to jsou zdroje, kde to vzít, kde na to vzít? A zbožná žena jde takovým způsobem života, že ten Bůh jí vede za tím, aby to uživit mohla, aby ty zdroje byly. Na světě je velké bohatství a mohlo by tady být tolik lidi, kolik si ani dnešní mocipáni nedovedou představit, ale muselo by to fungovat podle těch principů a to je to, co se dnes učíme. Vůbec to poznat abychom to mohli potom prožívat, jasně, že tam jsou ty zdroje, ale ty nevyválčím. Já k nim musím dojít. I ten arabský svět i ten svět třeba – jak to říct – těch tradičních společenství je založený na tom, že žena vládne v určitém segmentu a muž vládne v jiném segmentu a pak mají cosi společné, a když v tom společném není obsaženo stejné vidění Boha, tak se takový vztah rozpadne. V tom arabském světě je to vyřešené velmi jednoduše. Muž se stará o to všechno navenek – jak to zabezpečit a tak a plnohodnotně ovládá ženu, tam je žena otrokem, ale žena plnohodnotně ovládá syna a protože muž předává život synovi, tak vlastně žena reguluje toho muže z pozice otroka skrze syna, tam je to provázané takhle přes generaci. Je to určitý model, ale je to model Otrokář a otrok. Je to stejné, jako kdybys chtěl po starém způsobu rozdělit: muž se stará o potravu a žena vychovává doma dítě, zpátky k plotně. Já říkám: ne, ne, ne – žena se stará o život a muž se stará o pravdu a z toho musí odvodit ten vezdejší chleba. Aby to mohli dělat, tak na tom musí spolupracovat a protože oba dva mají v sobě jak tu složku mužskou analytickou a tu složku ženskou syntetickou, s tím, že díky pohlavním orgánům žena víc inklinuje k té syntéze, a muž k té analýze, tak to je to kudy to povede ven, dál. To je ta vize o novém příchodu Krista na svět z niter lidí, kde se bude zbožnost odehrávat v rodině, ve vztahu mezi mužem a ženou. Čili to je ta nová bohoslužba, nebude v chrámech a kostelech, kde ten kněz je ten nadřazený tomu lidu a říká mu. To je ten model otrokář-otrok. Ten musí padnout, proto teď je v pořádku ten rozvrat, vlastně všeho, aby se rozvolnily vztahy, všechny hodnoty a z toho, jako z toho hnojníku může povstat ten nový život, kdo bude RESPEKTOVAT zbožné ROZLIŠENÍ mužského a ženského pólu. Protože to napětí mezi mužem a ženou je ten život a kdo toto není ochoten vstřebat a přijmout, tak je odsouzen k přežití a dožití. A tito lidé mají strach ze smrti. Mají strach z Boha, takže tohle všechno, co se děje, má svoji složku, která je dobrá, ať Bůh co činí, dobře činí. Ale z hlediska, co za tím všechno je, tak se opravdu hraje vabank, poslední soud, nad minulým světem a kolik lidí na tom světě dozrálo toho, že v sobě unese přítomnost boží.

R: To vědomí..

L: Ano, vědomě, že to tak je. A dosud jsme vlastně šli tou cestou, že jsme dávali argumenty, že to tak být musí, protože to je ta historie minimálně za těch posledních 4 až 5 tisíc let zpátky. To není jenom o křesťanství a židovství, to je ještě kousek před, čili jde o ten rozsah. Některé věci nelze pochopit z hlediska úzkého vidění jednoho života. Musí se to roztáhnout a to je ta abstrakce, která z nás činí lidi, že jsme schopni vidět i věci, které jsou tím přímým, čili tím zvířecím okem jsou neviditelné. Čili jaká míra zkrocenosti toho draka, toho živého v sobě, toho zvířete máme a jakou míru tam ještě nemáme. Dává smysl?

R: Dává.

L: Já jsem nepřítel války, ale nejsem pacifista.

R: Tak o tom jsme se bavili, když jsme točili Desatero.

L: Ano, nezabiješ, to je pravda. Dobře, je to vlastně jenom spojka, protože válka je ze strachu o přežití a strach o přežití má ten, kdo nemá víru, kdo nemá vědomé napojení na Zdroj, na Boha. Zjednodušil jsem to do tohoto vzorce a ty jednotlivé otázky, toho co, proč, jak je, tak je podle potřeby, proč se děje zrovna tohle, nebo proč se děje zrovna 

R: Jedno byly moje pochyby a druhé bylo vlastně, že k tomu hledám nějaký postoj.

L: Ano, patriarchát i matriarchát jsou přežité, musíme vybudovat spolupracující model, který povstává z rodiny.

R: To nemá ani jméno. …Dobře, takže co zapříčinilo vyhnání z ráje jako předobraz…..

L: Adama a Evu? No tam už je to obsažené, to je vcelku jednoduché. Tím hmotným hybatelem je ten ženský element, tím následovníkem je ten muž a oni spolupracovali tím, že Eva poslechla toho hada, utrhla to jablko a Adam ho přijal. Čili z hlediska viny v tom jedou oba dva stejně. Nemůžu říct, že to zapříčil jenom Adam nebo jenom Eva.

R. A přece ta interpretace klasicky bývá, že to udělala ta Eva.

L: Ano, ale to je chyba. Tam se ona dopustila, že v něčem byla první, z hlediska života má být žena první. Čili ona zapříčinila vyhnání z ráje, protože v ráji jí to prostě už nebavilo – tady už to není hezký – tady je to moc harmonické, jdeme poznávat mimo ráj něco jiného. To je v pořádku. To je naprosto v pořádku, hybatel života je žena. Ta dává ty podněty, ale kolik je tam respektováno té pravdy? Ta tam přijde až v momentě, kdy jsou vyhnáni z ráje nevědomosti do světa. Proč? Protože jedli co? Jablko, je vlastně ovoce – výsledek práce – ze stromu poznání. Kdy přijali, že budou poznávat. V momentě, kdy přijali tento fakt, že budou něco poznávat, tak jsou vyhnáni z ráje nevědomosti. Kam? Do světa, kde musíš poznávat, co je pravda a co je nepravda, Adame! A poznávat, co je životaschopné a co je neživotaschopné, Evo! Tam je základ. Čili je to obrázek, jako příměr, jako příhoda, na příběhu je to popsané. Nedá se to číst jenom, že to bylo granátové jablko v nějaké subtropické zahradě a tam byl ten chlap s tou ženskou, kteří díky tomu mají pak tu pakárnu. A to vyhnání z ráje je také, kromě jiného, vyvázání duše z prostředí, kde není karma, vazba, osud, do prostředí, kde když já přijímám výsledky toho poznání, tak vytvářím osud a to je to, co je uloženo v duši, co má ten člověk vlastně v tom průběhu žití poznat a pochopit, čili jakou tou puzzlí v celém tom Stvoření je, kam vlastně patří? Takže když se vrátíme zpátky k Adamovi a k Evě, tak tenhle příběh jasně nastiňuje pozitivní stránku toho, proč to na světě je tak, jak to je. Tu vinu nejde hodit ani na ženu ani na muže. A kdo to dělá, tak dělá špatně, protože tím jsou vinni oba. Vina není nic jiného než vazba, závazek, který se musí vyřešit.

R: Claude Tresmontant říká vlastně, že ten překlad toho slova vina je špatně, že je to dluh. 

L: Ano je to dluh, a co je dluh? Vazba, závazek, je tam někdo, kdo dal a někdo, kdo přijal. Eva dala, teda had podstrčil jablko, Eva ho vzala, dala a přijali to oba, tak jsou vyhnaní. Čili to řešení toho je, že půjdou zase spolu tím poznáním, proto bude rodina v tom smyslu, maminka – tatínek a v tom vyrůstající děti řešením toho konečného zvládnutí zvířete v lidské podobě.

R: A co duhové rodiny?

L: To je co?

R: To je třeba tatínek a tatínek a v tom dcera, tomu se říká dneska duhová rodina. Nebo maminka a maminka a syn.

L: Tatínek, tatínek a dcera, maminka a maminka a syn – to je dobrý příměr. Jsou určitá období, kdy se můžou na světě vyskytnout duše se zcela speciálním zadáním – z hlediska osudu. Já když jsem si zkoumal, jak to ti odchylní od pravidla – ne, že špatní, ale odchylní – jak to mají, tak jsem se díval na ta videa, co uveřejnili ti dva borci, co spolu žijí a nechali si v Americe – teď nevím, jaké mám použít slovo – zrodit děti, že je odnosila jedna žena a vajíčka koupili od nějaké jiné ženy a já jsem se díval na to z toho hlediska, kdy jsem se díval, co je na tom dobře a co je na tom nedobře a dospěl jsem k závěru, že z hlediska předávání té zkušenosti je to dobře POUZE na úrovni duší, protože tam ta děvčata, co se narodila takto počaty a vychovávány jsou jako pouze tatínek a tatínek, tak ty duše si to přály: jaké to bude, když budu jako holčička vyrůstat bez matky? To je přání té duše, tak ten svět dneska jí umožnil to zrealizovat. Čili já můžu říct, že je to naprosto nestandardní způsob, ze kterého nesmím udělat pravidlo, ale je to výjimka, která právě to pravidlo – že ten základ je muž a žena a tam má přijít dítě – potvrzuje. Čili je to zákonitost, která je časově omezená, pro tuhle dobu je to možné, ty duše na to pravděpodobně čekaly dlouho, než se vytvoří takovéto podmínky, aby to šlo. Dostanou tuto lekci a z nějakého důvodu, který nezná nikdo jiný než ony, tak to udělaly, protože kdyby nebyla duše, která to poptává, tak by svět nevyrobil prostředí, které to umožňuje – příčina a následek. Čili toto nelze přijmout, že by podle toho měly být pravidla, ale nelze to odmítnout, patří to nakonec zákona, jako do odstavce výjimky, potvrzující pravidlo. Jestli je míněno duhová rodiny tohle, tak na úrovni duší s tím problém není, na úrovni společnosti jako výjimečný, opodstatněný produkt ano, ale nesmí to být hlásané, že je to možné a že si to můžete vybrat, NE. Ty děti ve školách, tak, když se vyvíjí — mě tam vadí ti aktivisti, kteří v těch školách působí tak, že těm dětem, které nemají ještě vytvořenou mysl a upevněný mozek, natož pak správně funkční orgány, tak se jim tam vnese tímto zmatek. Tam správně patří říct, ano, je to možné, ale je to výjimka. Pravidlo je takové a tohle je výjimka, která je možná. Takže s duhovou rodinou není problém, bude-li definována takto. Bude-li definována jakýmkoliv jiným způsobem, tak je to špatně. A tím se dostáváme k polaritní identitě bytosti. To jsme u všech výjimek. Všech možných typů homosexualit a transsexualit a těchto záležitostí. To vzniká tak, když se duše připravuje na inkarnaci tak ona jede v té zkušenosti dlouhou řadu inkarnací. Inkarnační řadu. Prostě, když se narodíš jako muž, tak v dalším životě se pravděpodobně narodíš také jako muž, zase muž, zase muž, zase muž. Je to jako kdybys studoval hudbu, tak nebudeš jednu hodinu chodit na klavír a jednu na housle a pak na trombón, nebudeš to měnit, budeš to mít jako stejnou řadu aby ses to naučil a teď je ten moment, kdy se budeš pořád rodit jako muž, muž, muž, muž, muž, kterého přirozeně přitahují ženy, má ten nástroj, který k tomu používá a teď ta duše je nepolarizovaná a teď nemá, co by se dál naučila jako muž, ale ještě se nenaučila všechno, co by se potřebovala znát o životě, tak si vybere ženské tělo. A teď si vezmi, že ten setrvačník se točí pořád, pořád v tom mužském vidění. A ty se najednou probereš: Já mám prsa! Kde mám penis? A já to mám strkat tady do ní!? A jsem lesba jak vyšitá. Čili inkarnační změna, to je to, čemu se říká pravá homosexualita. Je vlastně, že po dlouhou řadu zrození v jednom těle se najednou potřebuješ dostat na druhou stranu. A teď si představ setrvačník, velice těžké kolo, které se roztočí, to je ta dlouhá řada se roztočí a ty ho máš vybrzdit a točit obráceně, tak to samozřejmě nějakou chvíli dře. A to je to, než se ta duše naučí zacházet s jiným tělem a s jinými hormony, tak to nějakou dobu trvá. Tak je i několik zrození jako které jsou v nějaké míře homosexuální. A to je homosexualita, která je pravá, která je neléčitelná. To není nemoc. To je prostě přirozenost stavu té duše a to je něco, co má ta společnost respektovat a přes všechny zákony, uzákonění, ať už církevní a já nevím jaké, tak to vždycky bylo v té společnosti obsažené a být to tam má. Protože to je zároveň referenční bod pro ty muže-muže a ženy-ženy, jako výjimka z pravidla. Bavíme se o výjimkách. A je to jedno, jestli je to lesba nebo homosexuál, jako gay. To je úplně jedno. To je jeden případ. A další případ je to, že když se duše připravuje na inkarnaci, tak vlastně má určitou možnost si vybrat, co možná nejlepší shodu tatínka a maminky pro to svoje zadání na to vtělení, na tu inkarnaci. Ale ta doba, po kterou má možnost se dostat do těla je taky nějakým způsobem omezena. To, kdy si může vybírat. A pak už musí na svět a teď si představ situaci, kdy ty máš jet do sousedního města, čili z té hůry na ten svět, a teď už je tady poslední spoj, tak vezmeš všechno a je to jedno, jestli je to auto, kolo nebo co. Takže se ti může stát, že se prostě nestrefíš – jako že není k dispozici v té shodě to správné tělo a to je: vybíral, vybíral, až přebral a ta duše tím samozřejmě trpí. To jsou ti transsexuálové, kteří se prostě proberou a: Kdo já vlastně jsem. Já jsem vlastně holka, co tady dělá ten penis? Kde mě rostou prsa? Nerostou mě prsa! Jak to? A to jsou ti, kterým je třeba pomoct, třeba i tím přeoperováním a přesunem toho. A to je taky v pořádku z hlediska božího. A to jsou také výjimky, že se to stát může. Další druh výjimky, když na společné cestě dvě duše mají dlouhodobý projekt, tak se může stát, že nejsou ve správný čas dvě těla tak, aby bylo zachováno, že muž se narodí do muže a žena se narodí do ženy. A třeba na deset inkarnací projekt těch duší, tak je důležitější než ta vada, že se nenarodí do těch správných těl, čili muž jako muž a žena jako žena. A to jsou ty páry, které když jsou někde v okolí, dám příklad: jsou dva muži a jeden je zženštilý a vykonává funkce té ženy a ten druhý je normální jako chlap, že to na něm není poznat, že žije s chlapem, takže toto je další výjimka, kde je opodstatněné, že je tam tento druh nesouladu. A od těchto přirozených výjimek, které jsou na základě požadavků duše, tak jsou ještě tak zvaná opodstatněná odlišná chování. Dám příklad, když bude vyrůstat chlapeček bez tatínka, tak může mít pak problém s tím se zařadit do té řady mužů a chybí mu tam ta energie toho, ta zkušenostní energie, ta data, ty zkušenosti syna a otce a on si to pak může, bude-li to v dospělosti, nahradit homosexuálním kontaktem s dospělým mužem, ale to není ta homosexualita, která je přirozená z požadavku duše, ale která je vynucená stavem společnosti a to je to, co dneska převládá a je to jedno, jestli to jsou gayové nebo lesby, prostě chybí tam ta zkušenost, tak to tam takhle je. Já jsem jednou konstelační technikou řešil příběh jednoho muže, který měl manželku, děti a milence. Díval jsem se na to zevnitř. Naprosto těžký „heterák“, ale pořád koukal jakoby tím jedním okem po tom milenci. To bylo to, že tam byla nezkušenost z doby dětství, kdy se vyvíjela jeho mysl, kterou on si potom v dospělosti potřeboval naplnit. Další příběh, který je obecně známý, Fredy Mercury, který žil s ženou, které pak odkázal veškerý svůj majetek a všechny práva, přitom žil s mužem. On byl vyrostlý tak, že duše potřebovala ženu. On s ní měl citový vztah, i myšlenkově, ale na úrovni těla to bylo v průběhu života, v tom dospívání otočeno, že vlastně potřeboval se sexuálně propojovat s mužem a to není o nepřirozenosti, ale patří to do světa výjimek, čili nikdo z tohoto nesmí stavět pravidlo, musí být podporována ta většinová část a tyto všechny odchylky a zvláštnosti jsou v pořádku, ale patří do té části výjimky. Bude-li to chápáno takto, tak s tím nebude mít problém, ani na těch nositelích, ale ani na té společnosti. Protože většina společnosti, když tohle řeknu a popíšu tímto způsobem, tak s tím pravděpodobně nebude mít problém, říkám pravděpodobně. Takže to jsou ty odchylky. A k čemu nás to přivádí? Přivádí nás to k otázce, jak se ty odchylky vyrábí? Kde to vzniká? Proč to vzniká? To vždycky nemusí být jenom požadavek duše, může to být také nezkušenost duše, viz ta transsexualita. Ta většinou bývá z té nezkušenosti. A ta odchylná jednání, která nejsou přirozená na té úrovni duše, tak ty jsou řešitelné, v průběhu života, tím, že ta chybějící potřeba se naplní, ale musí se vědět, kde vznikla a proč vznikla a teď se dostáváme k tomu úplně nejdůležitějšímu. Jak se vytváří mysl z dítěte do dospělce na základě toho, že tam za nimi stojí tatínek a maminka. Tak ti mají vliv na to, jak vypadá mysl toho dítěte, jak je vlastně utvořena ta řídící jednotka pro celou bytost, ale to už je samostatná záležitost, kde se musí vysvětlit celý proces inkarnace, čili spojování in-carné, čili z latiny vmasení duše do toho těla. Carné je maso a in je dovnitř, takže vmasení. Můžeme použít i jiná slova, ale česky je to vmasení. Inkarnace je proces, při kterém se všechno odvíjí, ale nemuší se všechno povést. I tam jsou zakódované chyby, chybějící poznání matky, chybějící poznání rodícího se dítěte, ty duše na tom spolupracují. 

Co tě na tom zajímá?

R: To je právě celá ta genderová teorie, kterou tady právě nosí ti aktivisté, kteří říkají, že ten gender je nějak jakoby oddělený.

L: Jak oddělený? Že si ho můžeš jako zvolit?

R: Jo, jako dítě si to můžeš zvolit.

L: No, za tím stojí Satan.

R: Já jsem si myslel, že mi takto odpovíš.

L: To je jednoduché, protože to je z mysli. Já chci rozložit společnost, abych ji mohl ovládat, já ti dám celý svět. Jsme zpátky v Matrixu – ti wachowští nazvali dobře – Cypher – Satan – to je v podstatě stejné. Čili je otázka, kdy se rodiče vzbouří proti těmto organizacím a nedovolí, protože rodič je zodpovědný za výchovu svého dítěte a nedovolí těmto przničům naší budoucnosti. Protože Satan není zlý, on jenom pokouší člověka, tak jako pokoušel na skále Krista, to je celé, tam je odpověď docela jednoduchá. A zase bezbožná duše, tím pádem bezbožná mysl má s tím problém. Satan neexistuje, vždyť jsem ho nikdy nepotkal, to by se někteří divili, kdyby viděli, kde všude je. 

R: Myslím, že se nemýlím, že ta teorie toho genderu je věc, kterou jsme si vymysleli, že můžeme jí měnit a všechny ty věci. S tím totiž často přicházejí ženy, s těmito různými podivnými teoriemi, včetně rodina je vlastně příčina veškerého útisku v kapitalismu a je třeba ji zrušit. To teď napsala taky nějaká spisovatelka. Náš ministr kultury, tady z plzeňského kraje původně sponzoroval vydání této „skvělé“ knihy, že je to důležitý pohled na fenomén rodiny. Takto to bylo zdůvodněné. Já to vnímám tak, že v různém čase vznikají hnutí, které jsou iniciované ženami, které se z nějakého důvodu cítí utiskované. A když se mi to nedaří říct, že budu stejný, tak to vůbec neplatí, já tu hru nehraju a vymyslím si jinou hru. Tak takhle mi to přijde. A jako asi první velký….je feminismus, jak jsme tady zmiňovali a největší česká feministka, uměleckým jménem Božena Němcová. Tak sám říkáš, co Bůh činí, dobře činí, vzniklo tohle hnutí, spousta těch žen nesouhlasila s tradičním uspořádáním rodiny, rolí a takových věcí…., tak ten životopis té Boženy Němcové je všeobecně známý, teď byl znova zfilmovaný a takže ono to nějaký důvod má.

L: Ano, protože ta zbožnost, která je navázaná na Boha jenom ve vnějším světě, musí být, jak to říct, nejdřív rozvolněná, aby se duše neměla o co opřít ve vnějším světě a musela se opírat o boží přítomnost v sobě. To je pozitivní stránka všech těchto hrůz a tak jako ta Eva utrhla to jablko, tak i ženy musí iniciovat tento rozklad. Ony to nerady slyší, protože k tomu nemají to…

R: Ony za to nemůžou…..

L: no, jasně, to jsem už říkal, že vina se nedělí, že to nemůže hodit ani na toho Adama a ani Adam na Evu, že jsou vinni oba dva, protože nechápou ten pozitivní efekt toho, že postaru to nejde. Ale chybí tam: Tak mi řekni, jak to mám udělat? Tak mi řekni, jak to povede dál? A tam stojí ten Satan a říká: Ty máš přeci stejný rozum, jako ten chlap, proč by ses ho ptala? V tom je ta lest.

R: To je zajímavý pohled. Já už vidím, jak budeme dostávat spoustu ….

L: …děkovných dopisů, ty budou velmi „pozitivní“, vidím to..

R: ..tak já jenom doufám, že nedostaneme spoustu banů a tak…já si myslím, že je potřeba toto otevřít, mě to vlastně seriózně zajímá.

L: Ano, tady se můžeme opřít o jednu docela zajímavou věc. V momentě, kdy budeme na provni mluvit jazykem církevním a ta je obecně přijímaná za soukromou záležitost, tak ten kdo je chytrý, tak si to přečte, jak je to v tom privátu, ale já mluvím v obrazech, o víře, o vztahu duše k Bohu. Tak, kdo mi tam co „zabanuje“? Protože to je osobní soukromá záležitost.

R: Uvidíme. Já jsem se chtěl zeptat na to, proč tyhle věci vznikly, protože já mám pocit, že to na sebe navazuje. Dobře, nestačil feminismus, tak vymyslíme gender, nestačil gender, tak vymyslíme…že to budeme furt zvyšovat ten tlak. Ale rozumím tomu, že je potřeba rozbít ten systém.

L: Ano, je mnoho maturitních otázek, kdo jak se vyrovná s jakým tématem. Protože je mnoho témat, protože je mnoho různých duší v různém stádiu vývoje na světě. Tam není nic špatně. Protože mnoho věcí nejde na úrovni mysli vyřešit, protože to jsou otázky duše. Základ je, když bytost neumí rozlišovat, co je v mysli, ne v mozku, znovu zdůrazňuji rozdíl mysl-mozek: mysl je nehmotná a co je v nehmotné duši, tak prostě nemá odmaturováno z toho základu pochopit, co jsem já  za lidskou bytost. Tohle je alfa a omega, vývojový stupeň, určitý celek, který má svůj začátek a svůj konec. Začátek je v tom, že se snažím to poznat a konec je v tom, že jsem to poznal a jednám podle toho. A když tento princip neustále opakuji dokola, tak rostu. Je to stejný jako, když budu neustále chodit do školy, tak se to prostě jednoho dne naučím. Opakování je matka i otec…..