Podcast

Ve společnosti dnes rezonuje mnoho témat, která jsou dost kontroverzní a vzájemně propojená, související se vztahy mužů a žen. Feminismus, útlak, kterému jsou ženy vystavovány, platová nerovnost, sexuální obtěžování a zneužívání, Istambulská úmluva, úpadek rodiny, údajný konec údajně patriarchálního světa. Kde se bere tlak, potřeba nebo touha vnášet svár nebo konfrontaci mezi muže a ženy? Pojďme to vzít, jak se říká od Adama ….a od Evy…

R: Kde se bere ten tlak, ta potřeba nebo touha vnášet nějaký svár nebo konfrontace mezi muže a ženy. Jsme my chlapi tak hrozní, tak jsme těm ženským tak dlouho ubližovali, že to máme jako za to? Co se to děje? Jak se v tom celém vyznat. Vezmeme to od Adama.

L: To půjde dokonce ještě dál.

R: Dělám takový výkop.

L: Tohle, co jsi otevřel, je opravdu obrovsky široké téma a protože je založené v samém základu, kdy se z Ne-bytí vynořilo Bytí. Až takový základ tam je. V Písmu je psáno: Na počátku nebylo nic. Což je ve skutečnosti chybná interpretace nebo spíš nepřesná, že bylo Ne-bytí, že vlastně existovalo něco, co neexistuje. Ono se to těžko vysvětluje, když vlastně z ničeho se vynoří něco. Protože až když se vynoří něco, to je to Bytí, to je to Absolutno. Jak už jsem zmiňoval, až když se z toho Absolutna vynořilo to Bytí, tak vlastně ten první akt, akt Lásky, proto Bůh je Láska, protože Bůh je Absolutno. Tady musím spojit ty dvě věci dohromady. No, řekl bych to vlastně docela jednoduše. Vrací mě to zpátky k přirozené řadě čísel začínající nulou, ta nula je to Ne-bytí, tam není nic. Taky proto ten základní kruh pro Absolutno je nula nebo kruh. Tak je to písmeno O. To je ten základ a z něj teprve povstává jednička. V té řadě je nula a po ní je jednička. A ta jednička to je to bytí, které už je. Těmito otázkami se zabývá židovská Kabala, ale my nepotřebujeme židovskou Kabalu, ale potřebujeme znát ten matematický rozvoj. Čili ty, jsi otevřel téma vztahů, ale to není, jak povstala z té nuly jednička, ale to je už, kdy z té jedničky se stala dvojka, čili, kdy už je tam další úroveň té rozvojové řady, kdy nemáme jednotu, ale z té Jednoty – ta se rozpadla do různých částí.

R: Jako že vzniká dualita?

L: Ano, vzniká dualita a ta vazba mezi těma dvěma je vždycky nějakým způsobem duální a tohle to je princip, který je v podkladu toho našeho stvoření a to jak se to projevuje, kde s tím máme největší honičku, je vlastně vztah mužů a žen. A v různých časových sekvencích to přinášelo různé problémy a naopak různé benefity. My jsme teďka udělali takovou hrozně velkou zkratku od toho základu, který je v tom Stvoření principem, je ten rozvoj, to je ta geneze nula, jedna, dva a to řešení není z té duality se vrátit k jedničce ale pokračovat dál přes čtyři, pět, šest, sedm, osm, devět a tam to končí a musíme se dostat o řád výš, který začíná nulou a ta jednička je, že je to od toho základního řádu o řád výš – tam je to zas od deseti do devadesáti devíti. Pak to přeskočí na další úroveň – to je těch sto až děvětsetdevadesátdevět. A to je matematický model toho, v čem se pohybujeme – ta míra té složitosti. A jak jsem říkal v té genezi v tom následným musí být v principu obsažené to předešlé. Čili ta řada jednoduchá od nuly do devítky musí být POZOR těch deset pozic, s desíti čísly a nulou, tak je vlastně obsažné od té desítky do těch devětsetdevadesátdevět. Čili je to jakoby rozložitější. Platí od desítky do devadesáti devíti platí jiné zákonitosti, ale je to pořád podle stejného principu. Že na začátku je ta nula, ten nekonečný kruh a ten se potom rozvíjí. Takže ta jednička je to Bytí. Ta nula – ne že není nic – je tam vlastně přítomný potenciál Bytí.

R: Je tam nic.

L: Jo, vlastně je tam nic. Tak takto by se to dalo jednoduše…a to je vlastně to už základ vztahu. Jako kdyby  v sobě Bůh měl v sobě vztah jako, když existuje a jako když neexistuje. Proto ti Indové tam mají tu mantru, když se někdo jich někdo ptá na Brahma, na nejvyšší božství, tak mají mantru: Bůh je jsoucí i nejsoucí, nejsoucí i jsoucí, v jsoucnu i nejsoucnu, nejsoucnu i jsoucnu, protože je jsoucí i nejsoucí, nejsoucí i jsoucí v nejsoucnu i jsoucnu, nejsoucnu i jsoucnu, protože je nejsoucí i jsoucí, a tak dál a tak dál, až se zavaří hlava a člověk se propadne skrze své srdce do Něj. Čili to je technologie, jak se dostat k Jednotě, aniž bych musel to rozebírat a vracet se zpátky. Čili cesta není zpátky na stromy, tam zklamu, není dost větví, čili ke zvířecímu způsobu života nemá smysl. Ale je třeba jít dál, abychom našli Jednotu ve vyšším řádu. Čili teď se hraje o to, jak vlastně v tom postupu, v té genezi od tohoto prvopočátku a od tohoto nástroje se dívat na přirozenost života. Nejdříve v tom Bytí, čili tomu příslušných bytostí, ve Stvoření, tady na Zemi, v zemském času a prostoru a to musíme rozdělit na jednotlivé etapy. Jinak se k tomu nedostaneme. První etapa je, kdy ten svět existoval bez života. Čili začaly tady platit jakési fyzikální zákonitosti, kdy tady i v tom blbém prachu je přítomna ta nula, to Absolutno, ta božská substance a má to své zákonitosti, které my zkoumáme a říkáme tomu fyzika, pak přišel na svět další level. Když bych to přirovnal, ta fyzika je na úrovni té matematiky od nuly do devítky. A ta rostlinná říše, čili to vytváření organické hmoty, čili ten vyšší level uspořádání složitosti Bytí tady, tak je vlastně o patro výš – je to jako od desíti do těch devadesáti devíti. A zvířata bych přirovnal od té stovky do těch děvětsetdevadesátdevět a lidské bytosti od té tisícovky do devítitisícdevětsetdevadesátdevět. Je to takhle poskládané jako v levech. Takže ten princip Bytí-Nebytí-dualita — rozlišené bytí. Tak vlastně je v každém tom patře. A to je ten teoretický základ….

R: Já tě teď zastavím. Ty jsi použil rozlišené Bytí- je dualita. Co v něm rozlišuji? Jako ty dva póly té duality?

L: Ano, dvě části. Má to dvě části.  Čili je v tom ten zárodek toho napětí, že to vyvolává to třetí a to je to mezi nimi. To se pak dostáváme k trojnosti, čtvernosti a tak dále. Ten rozvoj. Rozvíjí se to jako dál. Roste to. To je geneze, kdy přebývá složitost. A přibývá, jak v tom čase, tak v prostoru. Ta matematika to dovede vyjádřit. A když to vezmu na tu fyzikální úroveň, tak když je něco v Jednotě, tak tam je přítomná jenom, dejme tomu naše představa o hmotě, která může být buď statická nebo dynamická čili to je buď částicový model anebo vibrační. To je jedno. Podle toho, odkud se na to koukám a potom mohou být další pohledy z jiných úhlů. To není vůbec mezi sebou v rozporu. Je to vlastně – jak bych to řekl – hmota je v podstatě boží přítomnost ve strnulém stavu. Když bych to měl nějak nadefinovat. A tím pádem ten nestrnulý stav je ten, který to oživuje, to strnulé. A my, náš život tady, v této části bytí je právě o té vazbě mezi tím strnulým a tím nestrnulým. Tím, co to prostupuje, který taky může být aktivní i pasivní zároveň, to se vzájemně nevylučuje. Čili nám to najednou ohromně roste už na úrovni hmoty a teď si vezmi, že se vědci ani my s nimi – kteří jsme obyčejní, kteří nejsme vzdělaní – se těžko dohadujeme, o tom modelu, jak to má vlastně vypadat, ta fyzika, jedni věří v tunewtnovskou, jiní v einsteinovskou jiní v tu jinou, těch pohledů je mnoho. A když se nedohodneme na této základní úrovni, tak jak se máme pak domluvit a co máme všechno poznat na té biologické, na té úrovni rostlin? Které jsou tu už podstatně déle na tom světě, natož pak co víme o zvířatech? Tak jak potom, když si vezmeme tu otázku toho lidství, tak to jsme tak s bídou na začátku toho pochopení, kde to je. Čili abychom mohli správně pochopit ty vazby mezi lidmi, speciálně mezi mužem a ženou, tak se musíme vrátit, protože žijeme v biologickém těle, tak se musíme vrátit zpátky do světa rostlin a první, co je v rostlinách navíc od toho fyzikálního, kde jsou ty póly kladné a záporné, nic víc, tady obvykle to přirovnávám k tužkové baterii, kde na jedné straně je pól kladný a na druhé pól záporný, aby to něco dělalo. V té biologii, tak vlastně všechny rostliny, které jsou více buněčné. Je to ta struktura, která je organizovanější, tak jsou vytvořené na základě dvou pólů, čili je to ten vrcholek, který roste do země a ten vrcholek, který roste od země a je to řízné hormony, čili příroda má zavedenou řídící hormonální složku už u rostlin, která je polarizovaná. Jedna vede jedním směrem a druhá vede druhým směrem, takže abychom my mohli být v tom těle, které je od tohoto odvozené, tak musí být polarizovaná aktivita nás, jako lidských bytostí, která vede jedním směrem a ta, která vede opačným směrem. Čili to tam obsažené být musí. A to, kde se to nejčastěji projevuje – když to posuneme dál, přes tu úroveň zvířecí – tak se to projevuje pohlavními orgány, ty už mají i rostliny, když si vezmeme tu srandu, že ženy dostávají rády květiny, někteří muži taky, tak k čemu oni přivoní? No, k pohlavním orgánům, teď si to jenom přesuň na ta zvířata nebo na člověka: Ježíš, Vaše pohlavní orgány tak krásně voní, vy jste naprosto úžasná a dokonalá. Ve skutečnosti je to takto pravda. Protože to, co jsme už zvládli na té úrovni rostlin, tak jsme ještě nezvládli na té biologické úrovni typu zvíře, natož pak, jak to pojmout lidsky?! Jako speciální zvíře. Čili tam jsme jaksi v těch otázkách trošku zaostalí. Proto má ta dnešní doba tak velký tlak na tyto otázky, abychom to dohonili. Tu znalost, protože to lidství je možné rozvíjet pouze tehdy, když jdeme vědomě životem, musíme jít vědomě tím životem, když jdeme nevědomě, žijeme jako zvířata. Teď zase sestupuji dolů.

R: Rozumím. Já tu současnost nevnímám jako touhu po vědět jako víc, ale úplně jako opak. Já to vnímám tak, že ty tendence, tlaky, hnutí tady, jako kdyby popíraly to, co teď říkáš.

L: Ano, jdou přímo proti tomu.

R: Protože z toho principu, té duality vychází jedna věc, že není plus lepší než mínus, protože plus nemůže existovat bez mínusu, když to řeknu jako blbě.

L: Správně jsi to řekl.

R: Ale je jenom plus a mínus, v té dualitě, v tom vzniká to napětí, v té fyzice myšleno, elektrické, vzniká to napětí.

L: To je to fyzikální.

R: Což nějaký potenciál života….

L: Ano, a to jsme u toho, to, co jsi teď popsal, je v té číselné řadě od nuly do devítky, kdežto ty květiny, ty vlastně popisuješ tu úroveň, kde ta jednička už má – kolik? Deset, jedenáct, dvanáct, třináct, čtrnáct, patnáct, šestnáct, sedmnáct, osmnáct, devatenáct dalších pozic, rozvine se to do deseti různých poloh. Já jsem to schválně vypočítával takhle po jednom, aby bylo patrné, že z toho čísla jedna vznikne takhle dalších deset, od desítky do devatenácti, než přijdeme k dvacítce.

R: Dobře, takže jsme na úrovni těch tisíců, kde jsou ti lidé, takže se to jako ztratí?

L: Ne, je v tom jenom chaos, protože v tom není vědomé poznání, kdo já jsem. A kdybychom šli matematicky, tak půjdeme výčtovým způsobem a nikam se nedostaneme. Bude to o miliónech možných variant a kombinací. Proto my máme jiný nástroj na to, aby to mysl byla schopna zjednodušeně uřídit. Je to něco podobného, jako prezident nebo předseda vlády neřeší všechny detaily, ale má tak zvané svodky. Má vlastně zjednodušené věci pro rozhodování. Tak zrovna tak lidská mysl má zjednodušené, hierarchicky, jak je vysoce postavená vlastně v tom čtvrtém řádu, těch úrovní, tak má zjednodušené toky informací, o čem ona může rozhodovat. Proto je spousta věcí, o čem mysl vůbec nerozhoduje. Třeba nerozhoduješ o tom, jestli se zrovna nadechneš nebo vydechneš, byť to můžeš ovládat, ale u tepu srdce to dokonce ani nemůžeš vůbec ovládat. Jednoduchý příklad. Takže to nejsou záležitosti jako samo sebou, ale ta lidská bytost je strukturovaná a jenom nevyvinutá mysl, ne mozek, ale nevyvinutá mysl, ukotvená v nevyvinutém mozku vede právě k tomuto chaosu a to jsme zpátky u toho, když jsem dával, teď nevím ve kterém přikázání, když jsem tam někde v rozlišování mluvil o příhradovém nosníku a o vodě, a to i tohle musí být struktura versus rozpouštění struktury, musí být v harmonii. Jinak to fungovat nebude. Takže v tomto zjednodušení toho systému, o kterém jsem teď ukázal, aby bylo patrné, že když to chci do detailu popsat, tak to není vůbec jednoduché, ale můžu to popisovat v tom zjednodušení, tak mám mysl mužskou a mysl ženskou. Mysl mužská, jako ten příhradový nosník, který je opora a něco unese a ta ženská je ta vodní, která rozpouští věci. A jde o ta kritéria, na tom pólu, co má unést ten muž a na tom ženském, co má žena rozpouštět. Čili my se z toho, ne že bychom se z toho vylhali tímto, ale bavíme se o tom na úrovni zjednodušení a příkladu, který dnešní člověk unese. Čili musíme vzít v úvahu, když se vrátíme k těm různým pochybnostem a rolím muže a ženy, a těch genderových a všech těch věcí, tak se musíme vrátit k tomu, jak je vlastně lidská bytost poskládaná. Já teď nechám celý ten teorém, co jsem do teď povídal, tak nechám stranou a přistoupím k tomu, že jsme lidské bytosti, které žijí v nějakém stavu vědomí. Čili ví o sobě nějakým způsobem. Z hlediska té duality, na úrovni jádra neboli duše je dualita jenom na úrovni vztahu části k Celku, čili duše k Bohu, tam jiná vazba není. A sama duše už má v sobě obsaženou zase dualitu, tím že má složku světelnou a tím, že má složku temnou. A mezi tím je ta schopnost, jak se může vyvíjet, čili přelívat jednu část v druhou. A to je to, co potřebuje každý o sobě vědět, jak to má v duši, protože to je základ toho sebepoznání, o kterém jsme už mluvili. Další úroveň je vědomí, je úroveň vědomí, přes vědomí do mysli a mysl má složku analytickou a složku syntetickou, musí tam být obě dvě. Ta analytická přísluší tomu pólu, tady už vzniká polarita, pólu mužskému, který je schopen rozkouskovat ty věci na jednotlivé části a sestavit z toho nějakou konstrukci a na tu složku syntetickou, čili skladnou a ta je z těch částí, které připravil muž, tak ta žena může něco vytvořit, může něco syntetizovat. Dám příklad: už v té říši rostlinné jsou milióny, milióny, milióny samostatných buněk, u člověka spermií, u rostlin je to pyl. A proti nim čeká vajíčko, jak v rostlinné říši, tak u člověka, které je vlastně při tom přijetí, teprve pak může pak něco vytvořit, čili musí tam být to přijetí z toho druhého pólu. Dokonce i tak uspořádané systémy matriarchální, jako je včelstvo v hmyzí říši nebo mravenci, tak oni si nemůžou dovolit to prostě odříznout a zrušit tu polaritu, nemůžou si to dovolit. To je jenom pár nepatrných výjimek v živočišné říši a rostlinné, kdy tam není potřeba to polaritní rozmnožování a je tam vlastně klonování, protože ta polarita je pro přírodu a pro přirozený chod věcí důležitá z toho důvodu, že ona zaručuje neustálou proměnu kombinací genů, protože na té biologické úrovni buňky je tam taky ta dualita, v té šroubovici, není těch vláken víc než dvě a ty písmenka jsou vždycky proti sobě v těch jednotlivých genech, čili to celé stvoření se opírá o dualitu. Čili pokusy o zrušení duality jsou jenom nepochopení toho, že duše je celistvá, byť obsahuje dvě části, mysl je synteticko-analytická a POZOR, životní síla se projevuje v té živočišné části, že jsi buď samec anebo samice a to je dané geneticky. A teď vidíš, že jsou tady tři hladiny u lidských bytostí těch kombinací, že to může vypadat různě. Když to budeme kombinovat, tak to může vypadat různě. V duši můžu upřednostňovat zkušenost duše, třeba mužská zrození, ale v hlavě můžu uvažovat synteticky a teď tam mohou být další dvě varianty, které jsou tedy jako můžu mít pohlaví mužské nebo ženské čili těch variant s každou tou hladinou roste, proto je požadavek v tom světě na to, aby bylo zjištěno, co je v duši a ne že se podívám, co mám mezi nohama a řeknu: Je to chlap, bude se to chovat jako chlap nebo je to ženská a bude se to chovat jako ženská. Čili já nesmím zrušit ten pohled té duality v tom dnešním chaosu ale musím ho využít k tomu, abych zjistil, o co se dneska hraje. O to, aby přišla každá duše sama k sobě, aby si její už polarizovaná hlava uvědomila, jestli víc přemýšlí jako muž nebo víc přemýšlí jako žena a jestli je s tím souladné i tělo nebo ne. Protože správně jsou všechny varianty, ale pravidlo je jenom jedno. Musí tam být zachovaná polarita, která povstává z Jednoty duše a jak chceš měřit těmi zjednodušenými vnějšími znaky, jako třeba pohlavními orgány nebo způsobem myšlení, jak chceš měřit stav duše? Když to je otázka citu? Čili dnešní lidstvo má honičku s tím, že má vytěsněnou citovou složku ze svého věta a toto bylo formálně ustanovené Josefem II., který šel cestou osvícenskou: čili zrušíme pána Boha, to přesuneme do individuálního rozhodování, tím pádem dáme prostor jenom rozumu, té složce mužské analytické v mysli a tam je zdroj těch potíží a teď, jak to bylo vyrobené? Myslím u nás v Čechách, ono to bylo i jinde na světě, ale tady to bylo vyrobené tím, že ten impuls tomu dala matka Marie Terezie – cherchez la femme, za vším hledej ženu. 

Já jsem schválně ukázal takový neotřelý způsob, kde všude se projevuje nepochopení věcné podstaty duality. Čili že tím jednoduchým způsobem, o který se věda dneska snaží, proto taky díky Josefu II. se stala věda novým náboženstvím. No jo, ale když nemám ten primární vztah části, čili duše, vztažený k Celku, čili k Bohu, tak všechno ostatní je špatně. Bez víry to hochu nepůjde a víra je citový vztah duše k Bohu.

R: Takže ty říkáš, že v zemích koruny české to mělo tyto následky. Takž upřednostní se ten rozum, což je ta analytická složka.

L: Ano, všude, kde převládlo osvícenství.

R:  Tím pádem….

L: ….to vyvolalo protitlak, té syntetické, ženské složky, proti mužům, proto se ženy pořád cítí jako nedostatečné. Jenom zbožný muž a zbožná žena si nic nevyčítají. Všichni ostatní tam budou mít věčnou válku a věčný boj. Nenajdou hladinu klidu a spolupráce, proto ta církev měla sjednocení ve víře, ne sjednocení v náboženství, to je chybný výkla., Sjednocení ve víře, čili když oba dva neví, jak věří a čemu věří, tak spolu prostě nevyjdou.

R: To je hodně zajímavé.

L: Protože já samozřejmě i tady z poustevny vnímám, co se děje v tom vnějším světě. Ale jak už jsem jednou zmiňoval: Ať Bůh tvoří, co tvořím, vždy dobře tvoří. Tak já jsem se sám sebe ptal otázkou: Jaké dobro přináší tento chaos? Že donutí každou duši, aby si stoupla sama před sebe a podívala se do svého vlastního zrcadla, jestli je tam schopna svůj vztah, čili svého odděleného Bytí, k Bohu. A když to není ochotna udělat, ta mysl, tak ten člověk nemá šanci a bude žít dál, teď použiji příměr – v Matrixu – čili v té představové, počítačem vytvořené – čili myslí vytvořený – realitě a bude to příběh Cyphera. Ten, který ví, že má duši a bude se chtít vrátit zpátky, protože to je jednoduché.

R:  A co ten dobrý steak?

L: No jasně, dát si ten dobrý steak, já vím, že je to iluze, ale ono to chutná. To je něco podobného jako v pátém dílu Harryho Pottera, kdy Brumbál říká: A přijde teď doba, kdy se budeš muset rozhodnout, jestli půjdeš cestou, která je pravdivá anebo která je snadná. Tady máš ty vnější znaky toho, kde dneska jsme. Takže jestli chce někdo snadná, jednoduchá řešení, tak jde mimo. Musí se hledat Pravda a Život.