Podcast

Často se mě při osobních setkáních ptáte: Jak k tomu všemu Luděk došel? A tak jsme si o tom začali povídat. Jedním z užitečných nástrojů, které Luděk ve svém životě potkal, je astrologie. Šest tisíc let staré vědění o tom, jak fungují různé vesmírné a přírodní cykly a jak mezi sebou souvisí. A také třeba o tom, jak každé duši odpovědět na její otázku? Co je teď třeba? Zajímavé? Bláznivé? Posuďte sami.

R: Tak já to vnímá, že my jsme tou sériíuzavřely téma, jak fungují nějaké věci ve světě a mě se stává poměrně často, že když třeba potkám někoho  on to jako vypozoroval z té reality. A oni: Jak to jako dělá? Tak jak to jako děláš?

L: No, zavřu se do poustevny. Jak to dělám? 

R: Proč se na to ptám? Protože si myslím, že některým z nás by bylo užitečné, kdybychom trošku jako to mohli umět taky, víš? Alespoň trošku.

L: Jo, jako nakopírovat si to z poustevny do svého domu a používat ty věci, které používám já.

R: Nějakou technologii, jak číst ten svět, protože jsme hrozně přehlceni těmi informacemi. Tak já jsem třeba došel k tomu, že na každou věc můžeš mít názor na jednu stranu a názor na druhou stranu. Takže jsem ve výsledku jako došel k tomu, že to, co je v tom nejcennější, je tvoje vlastní zkušenost a tvoje vlastní zážitky, to je to, co ti nikdo nevezme, to nemůže nikdo zpochybnit. Já jsem zažil tohle prožité, takže to je jako ta moje pravda, které se držím. Takže mě zajímá, možná ty prožitky jako obohatit, o co sledovat, na co se dívat? 

L: Aha, vztah teorie a praxe by do toho patřil.

R: To, co jsi vydestiloval z té praxe.

L: Ano, ale to znamená, že já jsem se musel ale taky s různými teoriemi setkat, abych zjistil v jakém množství jsou obsažené v té realitě. To byl proces neustálé zkoumání mých představ a té skutečnosti. Tak samozřejmě jsem musel využít to, co jsem zdědil po rodičích. Jejich vidění světa a to, co jsem si potom sám, maje už nějaký rozum. Co jsem si sám z toho vydestiloval. Z toho poznání obecného, lidského. Takže jako poplatno, od dětství – padesátá, šedesátá léta, poplatno, dky jsem začal v těch šedesátkách nabírat rozum.  V té době, jsem viděl svět těmahle očima. Tenkrát – v tom věku, toho dítěte, které je otevřené, jde do té školy, začíná nasávat, co jak je, tak samozřejmě důvěřuje těm autoritám, což je paní učitelka, pan učitel a pak tam jsou ty přirozené autority, o které se opírá, což je maminka a tatínek. A my už jsem měli tu velkou výhodu, že v tom byl rozpor. ŽE ve škole se mluvilo jinak a doma se mluvilo jinak a první věc, co jsem se musel naučit, je rozlišovat, co se říká ve škole a co se říká doma a to tě velice přivedlo k tomu, že ne všechny věci, jak se jeví, takové skutečně musí být. Čili začaly být pochybnosti a začaly otázky a k tomu přibývala vlastní zkušenost, protřže už rostly ty vlastní prožitky, čili to je někde ten začátek, kde vlastně jsme se já chopil toho, že si půjdu svou vlastní cestou, kdy jsem věřil tomu a tamtomu a něčemu úplně jinému a že ještě jsem začal zjišťovat, že ta realita funguje úplně nějak jinak, než jsem si myslel a vlastně to neustále narůstalo a teď se vzvyšovalo množství pocitů, které nekorespondovaly s tou skutečností, ať už tou oficiální tak i tou zkušeností od rodičů. A tím jsem se dostal zpátky ke svému jádru, ke své duši. A teď jsem tady měl celou tu škálu, ve které jsem se musel začít nějakým způsobem pohybovat, abych se v tom neztratil. No, a tak jsem šel tou cestou toho přirozeného pocitu, co bych tak asi….tak, jako to má většina lidí, věděl, že to bude něco, co bude souviset s biologií, tak jsem šel vlastně, nějdřív jsem dělal gymnázium, protože jsem – jak to říct – byl jako dítě ve všem opožděný, což dneska chápu proč, že to bylo dobře. Že jsem se nemohl rozhodnout, co budu dělat, tak to gymnázium bylo takové jako neutrální. Tím jsme odložili to rzhonutí a já jsem chtěl studovat tu zahradní architekturu, protožře mě to vždycky hrozně moc zajímalo, a protože tenkrát byly kvóty a různé kolik co kdo smí studovat a odkud. Tak na tento obor tenkrát ze západočeského kraje připadaly dvě místa, tak samozřejmě jsem neměl dostatečnou tlačneku politickou ani finanční, abych se tam dostal. Tak jsem potom po přestávce šel studovat obecnou školu jako obecný zemědělství, že pak se z toho můžu vydat jakoukoliv cestou. A to je to přesně to místo, kde se mě udála věc, že otec byl v invalidním důchodu a matka s učitelským platem – a nevycházelo mi ani sociální stipendium, tak jsem se nechal na škole zaměstnat – jako vrátný na kolejích a tam jsem potkal kolegu vrátného, který tam maloval jakési obrázky a já na to koukám, co to dělá a on říká: to jsou horoskopy. A já na to: Taková blbost! Jak tady můžeš….A on říkal: Jo?! To je blbost? Tak mi řekni, proč je to blbost, jek to víš, že je to blbost, tak mi dokaž, že je to blbost? A já jsem řekl: No to víš, že to dokáže, že je to blbost, tady jako takhle budeš blbnout hlavy….a to bylo moje setkání s astrologií. Já byl v té době hodně živý a impulzivní. Tak jsem se naštval a daný kolega tam v té době už nebyl, tak jsem šel k nim domů, zazvonil jsem a řekl: Tak a teď jsem tady, připravený ti vyvracet, a protože se to nedá nikde zjistit a naučit, tak ty mě to budeš učit a já ti to budu vyvracet tak jsem se setkal s nástrojem, o kterém chci mluvit, že vlastně astrologie, se pro mě stala nástrojem pro poznávání bytí tady, tak jsem si pomalu začal budovat nástroj, jak věci pojmenovat, jak je třícit ještě z jinýho úhlu pohledu než ten, tkerý jsem ze své zkušenosti do té doby měl možnost získat. To znamená, co mi překládaly rodicč, co mi předkládala škola a jiné autority.

R. NO. Mě tedy to vlastně překvapuje, protože většina z nás, když se potká s astrologií v nějaké té amatérské formě, tak to začíná v té formě: Kdy ses narodil? Jo, tak ty jsi ten Beran, tak ty jsi takový-makový, takový-makový. To je to první setkání. A teˇjá jsem měl třeba šéfa, který normálně podle toho, kdo byl v jakém znamení, tak podle toho stavěl ten tým a používal jako by ten tradiční zvěrokruh a ještě používal ta čínská znamení: tak vy jsmte ten beránek a ten ohnivý drak, hm hm, tak nevím, jestli se tady s tím naším novým kolegou shodnete. Až takto daleko. Tak takové setkání s tím…

L: ..co jsi viděl pod pojmem astrologie.

R: Pak tam přišel nějaký dlaší,co do toho začal motat pojem numerologie: Kdy jsi narozený, jo to jo, tak ty jsi jednička, no jasně ty jedničky.

L: Jako, že my víme, jojo

R: Tak to je takové první, s čím se člověk jako potká, tak když mi řekneš, že jsi potkal astrologii na vysoké škole a že to používáš jako nějaký prostředek

Jak uchopit věci, jak mít možnost je pojmenovat a jak vlastně se v tom vůbec orientovat. Pro mě tjako řeč astrologie ja jako řeč univerza. 

R: Tak to jsou dvě různé astrologie

Jasně

Protože to, co popisuju já

Protože ty nepotřebuješ astrologii, ale ty popisuješ speciální techniku astromantie, která by se dala sesunout do pojmu horoskopie a to je ještě něco úplně jiného. A já, že jsem astrologii potkal vlastně jeětě v minulosti, kdy byla takříkajíc jao zavržena jako buržoazní pavěda, tak se ti lidé, kteří se potkávali, byli skuteční astrologové. Protože to tě musel ten osud zavát takovým způsobem, aby, ses tím mohl vůbec setkat,a předávalo se to jenom tradicí jenom od učitele na žáka, neexistovalo, že by sis mohl někde koupit nějakou knížku nebo  něco, nebo nějaký kurz nebo vyguglit. To vůbec nepřipadalo v úvahu. A navíc, když to vyslovil veřejně, tak si každý ťukal na hlavu, že seš jako padlý, jako proč se něčím takovým zvráceným budeš zabývat.

R: A ještě v té době navíc, v těch sedmdesátkcách – když začínaly ty počítače, kdy se dělaly ty kondiciogramy – je to tom krásný film: Jáchyme, hoď ho do stroje. Jeden z mých oblíbených, kdy jako věda přebírá…zavrhujeme nějaké takové vaše astrologie nebo astromantie, anebo jak tomu ty říkáš. Budeme to dělat počítače,m Kdy hvězdička znamená úspěch.

L:  Takže to je. Já jsem vlastnědopadl velice dobře, protože jsem velice brzy dostal univerzální nástroj. Mě nezajímala astrologie z hlediska té předpovědi, ale zajímal mě vlastně systém, který mě umožňoval od osobněném čili na mých pocitech nezávislým způsobem zkoumat to okolí kolem sebe, v té době.V té doběmě zajímalo na to tohle. Protože to byla zcela objektivní zkušenost.

R: O čem tedy doopravdy ta astrologie je?

L: Protože většina lidí to má spojené zkráceně s tím, že se tam buď věští nebo předpovídá budoucnost a že se maximálně sestavuje nějaký horoskop a kdo má nějakou zkušenost, tak to třeba dneska je nejčastější, že to souvisí s osobním rozvojem. Tak to všechno astrologie není. To jsou jenom způsoby, jak se využívají ty prostředky astrologie.Protože mi máme celkem tři pojmy, které se vážou k tomu astro‑, máme asto-logii, astro-nomii a astro-mantii. Ty první dvě jsou určitě známé, ale v posunutých významem. Protože, co to znamená astro? Já když si vezmu slovník, tak astro znamená hvězda, projevené bytí, které se zviditelňuje, to je to astro – ta část toho pojmenování. A teďka, když si vezmu, to co je běžně pužívané a přijímané. Tak jako astronomie, pan Grygar vlastně vysazuje na výšku, tak, co je to astro a nomos? Nomos znamená název, čili ta astronomie určuje, jak se co jmenuje a v přeneseném slova smyslu to ještě může být co ještě kde je čili jak se to měří. Tak jsou všechny ty vzdálenosti a já nevím složení hvězd, je to popis. Je to o tomto celém instrumentáriu – jak se co jmenuje a jak to vypadá. To viditelné světlo, to v tom stvoření, které viditelné, takže hvězdy a světlo planet, byˇje odražené světlo, ale my ho vnímáme jako viditelný světlo. Takžo toto je astronomie, tam s tím nikdo problém nemá, protože ten výklad presně odpovídá tomu, za co většinová společnost to považuje. No, jo, ale když se teďka dostaneme k astrologii, takže máme zase to astro a pak máme slovo logos. 

R. To je složité slovo a má mnoho významů.

L: Přesně tak, takže my tam máme tu hvězdu, to viditelné světlo, to projevené bytí a to logos, tak já vyberu jenom na ukázku, co to všechno může znamenat. Logos znamená: sbírat, shromažďovat nebo mluvit, vyjadřovat, počítat, řád věsmíru, skutečné poznání čili, co není mýtem. Je spojované s matematikou, s abstraktní schopností představ. Rozumná řeč, nebo logos má božskou povahu a představuje moudrost. To je to, kde převzal pojem logos nový zákon čili to slovo logos a taky kromě jiného a co je významově nejblíž, slovo LOGIKA. Čili je v tom obsažen jakýsi systém, který spojuje jednotlivé pojmy a jejich vzájemné vazby. 

R: Takže vlastně jazyk.

L: Ano, je to jazyk, kterým lze popisovat univerzum, čili všechno, co je ASTRA, co je viditelné světlo, co jsme schopni zachytávat a to je astologie.

R: To je tedy velký posun od těch horoskopů.

L: Ano, a k tomu musíme dostat ten třetí pojem, který se nepoužívá a to je astro mantica a mantica – manté znamená výklad a jsou dva základní výkladové systémy – predikce a věštba. Predikce je předpoklad, k terý umožňuje změnu, že se to stát nemusí a věštba je natvrdo. Že se to stane. Dvacátého půjde tam a tam a stane se vám to a to a to je věštba, kdežto když se řekne, když dvacátého půjde tam a tam a může se stát, že by se vám mohlo stát to a to, tak to je predikce, to je předpoklad. A všechno tohle vychází z potřeby člověka se pohybovat v čase, jak na základě předešlých událostí k tomu, co bude následovat. Aby měl jistější tu predikci směrem dopředu a sestavování horoskopů…horoskop není nic jiného, než že to je horoskop, kdy se setavuje diagram, který slouží pro ty potřeby té astromantiky, tedy pro ty predikce, pro ty předpovědi, které nejsou věštby. Je to o tom, že může být kdykoliv ta změna a člověk, aby se mu dobře žilo, tak potřebuje mít určitou zkušenostní předpokládanou vlastně vizi těch dějů, které se budou odehrávat. Je to něco takového, jako když se dítě naučí vnímat rozdíl mezi dnem a nocí a že dá se předpokládat, že po té noci vyjde sluníčko a bude zase den a že ten den skončí a bude zase noc a  o tom nikdo nepochybuje a stát se může…co by se stalo, kdyby se zastavilo slunce nebo kdyby se neotáčela zem, tak prostě tenhle rytmus okamžitě zmizí, čili není to dané automaticky, ale je to nějaký cyklus, který se odehrává v tom stvoření, protože v tom stvoření se všechno chová v nějakých cyklech a periodicky. Astrologie vlastně umožňuje tyto cykly zachytávat, pojmenovávat a pracovat s nimi. To je její smysl.

R: Mě to přijde jako hodně podobné, jak se prostě pohybuji v tom byznysovém světě, tak třeba ty preikce postavené na nějakých datech principiálně vycházejí z toho, že  máš nějaké fakta o tom, co se dělo v minulosti a z nich můžeš vysledovat nějaké periody

To je ono

Pracuje se tam s nějakými trendy, s nějakými sezónami a s takovými věcmi třeba, takže vlastně na základě toho ty můžeš jako matematicko-statisticky přepovědět, že něco nějak bude s nějakou mírou úspěšnosti.

Ano, to je ono, s nějakou mírou přesnoti.

A stejným způsobem pracuje astrologie, akorát, že je to roztažené na celé univerzum. Protože taková ta představa, která je věčně astologům předhazována a jako že to je nesmysl. Že saturn nemůže nic na světě ovlivňovat, tak to je naprosto mimo mísu, protože o to těleso vůbec nejde. Saturn nic nedělá Saturn je pouze měřítkem – to je ten viditelný bod v tom vesmíru, který říka, jak se pohybuje v té nemateriální složce saturnskáý sféra, v jakém cyklu se ta sféra SFÉRA, nachází.

No ale co to je saturnská sféra?

Tak to je ono, protože, co je pojenm sféra? Co si pod tím pojmem, co představí? Málokdo máloci, protože se to nepoužívá, ale v běžné hovorové řeči se běžně třeba v diplomacii používá, že to byla sféra jeho vlivu. A tam je to dnešnímu člověku nějdblíž dosažitelné, že to je jakýsi nemateirální prostor nebo prostředí, ve kterém se cosi odehrává, takže ta saturnská sféra je jakési nemateriální prostředí, ve kterém se odehrávají určité děje, určitých kvalit. 

A toto postavení toho Saturnu na té obloze říká v jakém stavu to jakobyje.

Ta sféra je, přesně tak. To je ono, takhle to funguje.

Takžře to je vlastně matematicko-statický využité pozorování toho, že jsou nějaké věci opakují

Přesně tak, tak jako se opakuje ten den a noc, tak střídají i jiné věci v delších cyklech, takže třeba jeden oběh Saturnův trvá zhruba 29 let nebo jupiterův 12 let – je to dvanáctiletý cyklus a jakmile řeknu dvanáctiletý cyklus a nespojím ho s tím jupiterem, tak normálně můžu statisticky v různých dějích najít tu dvanáctiletou periodicitu.

Sezónu.

Ano, přesně tak – sezónu. A ta astrologie má tu výhodu, že je to nejstarší a nejdélo působící systém na světě čili má nejvíce dat a nejvíce zkušenosti. Minimálně nejstarší astolabi, za pomocí nichž se to měřilo jsou staré přes 6000 let. Nebo v egyptě, v denveře jsou ta vyobrazení. Prostě je to systém, který se periodicky jaksi z toho neviditelné světa, toho nehmotného, nebo duchovního (dnešními slovy řečeno), vynořuje a zase se noří, protože jako zanořuje. Ale nikdy nebyla ta tradice přerušená. Vždycky, v každé době, v každém společenském období, vždycky to existovalo, protože se na svět rodí vždycky duš, které to udržují, protože to je pro člověka důležité, protože ho to přivádí k tomu abstraktnímu způsobu vnímání čili k tomu, co já nazývám vlastně lidskostí, že nejsme jenom to zvíře, které musí jíst pít spát a souložit.

R: Já už teď začínám orzumět, proč ty mluvíš hodně o jazyku a o matematice

Ano, to je znam lidskosti

Ano, ale jsou to zároveň systémy, které mají podobné principy, Ano, je v tom obsaženo to, v jaké sféře se mi nacházíme, my pomocí jazyka, pomocí matematiky a geometrie jsme shcopni uchopit to prostředí zemské sféry. Protože i země je bod v tom viditelném kosmu, který se pohybuje a my na něm žijeme to znamená, že z tohoto vidění lze odvodit, že my jsme vlastně návštěvníci, ty duše, nebo obyvatelé té zemské sféry, čili že je docela důležité umět popsat ten pohyb toho prostředí té zemské sféry abych věděl, de žiju. A to nejjednodušší je opravdu to střídaní noci a dne, a nádech výdech, u srdce systola diastola. To jsou ty základní systémy, které vnímá každý člověk. Moje vlastní  životní cesta posledních let je, že já sám pro sebe objevuji ty cykly. 

Ano,

Amám pocit, že to zažívá spousta lidí se mnou. Jak jsme na tom západě – jak se tady o tom mluví jako ozápadě, jsme zapomněli na ty cykly a pořád si myslíme, že něco poroste a pořád to jde dál a nedej bože, že to přestane růst, tak všichni chytí paniku, a že čím dál , v těch cyklech žijeme pořád: buňky se obnovují v nějakých cyklech a srdce tepe v nějakém cyklu a jenom jsme to nějak zapomněli

Ne, ne, ne, za tím je zlý úmysl.

Neeee

Ano, za tím je zlý úmysl, mateirálistů, kteří zneužili darwinovu teorii, že na začátku bylya ta blbá opice a na konci, že je ten člověk, čili to je ten lineární způsob výuky evoluce a ten zkreslil způsob myšlení a ty jako dítě vypadneš z toho školského systému s tímto bludem protože když v něm setrváš, tak je z tebe krásný biologický otrok, který se žene jenom výkon – víc, víc, víc, víc, víc, víc a až padne tak padne tečka. 

A když to začne jako klesat, tak já chytám paniku, že nejsem na té vzůstající trajektorii?

ANO!!!! Za tím stojí velice zlý úmysl, protože když si vezmeš jenom z té astonomie, z toho měření, tak si vezmi že sluníčko také nestojí na místě – to letí spolu s těmi osatními hvězdami v té galaxii se to otáčí v té mléčné dráze a kolem se zase otáčí a všechno se neustále proměňuje v nějakých cyklech a každý cyklus, když rozdělíš minimálně na tu půlku, tak máš tu část jako aktivní a pasivní, vlastně se to vyvíjí a tím, jak se to celé pohybuje, tím vesmírem, tak to vlastně vytváří šroubovici a co je základ našeho života? No to je šroubovice – DNA. Ten příměr je všude, protože čeho se nejvíc bojí všichni mocipáni? Toho, že ta bytost se probudí a vymaní se z toho, jak se tomu dneska moderně říká? Z toho trvale udržitelného rozvoje, to je největší blud a největší blábol, který dneska existuje.

To je velký byznys.

No, to je velký byznys, protože toho se musí člověk nejdřív zbavit. Tohle není principiálně možné, protože kdybych přenesl jen na úrovni dechu trvale udržitelný rozvoj, tak prostě se budu jenom nadechovat, nikdy nevydechnu a ten hrudník mi prostě praskne. Takžš tady je jako – je třeba strhávat ty masky, tech školou – i v dobré víře vytvořených bludů a nahrozování je skutečností a to je , co já jsem nastoupil tenkrát – konec sedmdesátek, začátek osmdesátek, kdy jsem se setkal vlastně s astrologií.