Podcast

Pro název tohoto dílu jsme si půjčili citát Luďkova učitele astrologie. Jak souvisí astrologie a Ježíšovo učení? A proč církve nemají rády astrology? Můžete být křesťan, a přesto vám může být astrologie užitečná?

R: Mě jde teď hlavou spousta různých otázek, které by byly spíš o tom, jak funguje toto a jak funguje toto?

L: Mysl je zvídavá a chce mnoho odpovědí, víš. To je její základní vlastnost. To kdyby taková mysl nebyla, tak ten člověk není živý, tak tady nežije, ale jenom přežívá.

R: Ještě přemýšlím nad tou vazbou, když vezmu astrologii jako nějaký nástroj sebepoznání: Kdo tedy vlastně jako jsem.

L: Protože bez něj nejsem schopen určovat jak nejlépe a kdy nejlépe a kde nejlépe, ano.

R: Tak je to nástroj uchopený tou myslí.

L: Samozřejmě, duše astrologii nepotřebuje.

R: Tomu já rozumím, ale – jak to říct, že když není ten prožitek, tak je to jakoby informace, která je jakoby..

L: ..která je zbytečná, protože jedna věc je, že si musíš odpovědět na otázku: Proč jsem vůbec na světě? Proč jsem se sem jako duše dostal a to jsme u toho nejzákladnějšího duchovního rozměru. Proč se rodí na svět duše? Protože jenom za živa, ve hmotě, může měnit duše svůj vlastní osud. My sem lezeme kvůli změně, protože my jsme na rozhraní, zemská sféra je na rozhraní mezi duchem a ne duchem, čili neživým prostředím, proto je tu svět živých. A jenom na tom rozhraní, v té zemské sféře je ta změna možná a ta změna je možná jedině tím, že prožiješ. A když prožiješ pravdivě, tak za to neseš ty následky, že se tvůj osud změnil tak, jak jsi předpokládal a když prožiješ nepravdivě, tak dostaneš za to ten trest, nebo tresť čili výsledek, výluh toho nesprávného rozhodnutí a OBĚ jsou důležité, protože obě dvě posouvají duši dál. Je proto třeba dělat i ty chyby, abychom zjistili, kde nám chybí poznání.

R: O tom jsme se bavili.

L: Ano, já jenom jako navazuji na to, o čem už byla řeč, aby se ty věci propojovaly a spojovaly, protože to byl můj základní výdobytek z astrologie, že taky jsem si myslel, že nastuduji ty výklady a to všechno a že to budu takhle používat prostě jako mechanicky – no, to nejde, byť i jako mechanika má v životě své místo, ale život není mechanický. To by neměl smysl, to by to byl stroj.

R: Jednou jsem zaslechl, tady poslouchá přednášku a v té zaznělo, že nějak vztah astrologie a nového zákona, jakože tvůj učitel říkal, že nový zákon je astrologie v příkladech.

L: Ano, takto to definoval.

R: Pro mě to bylo (překvapení). Protože vím, že to křesťanské prostředí s tou astrologií má problém, teď už tomu jako rozumím, proč je tak ohrožuje, protože to kouká do kuchyně těm církvím.

L: Ano, přesně tak.

R: Ani ne tak tomu náboženství, ale těm církvím. Tak je to sere, tomu já rozumím, ale nerozumím spojení toho Nového zákona s tou astrologií.

L: Vysvětlím, já jsem byl nejdřív astrolog a pak jsem po určitém čase dozrál k tomu – já jsem byl jediný z rodiny, který nebyl pokřtěný – já dneska tím občas bavím společnost, že říkám, jak jsem přišel ke křtu jako astrolog, protože jsem měl jedinou podmínku, když jsem toužil po křtu a připojit se k předkům, tak jsem začal obcházet ty církve, takže když jsem tady k tomu panu faráři – katolická církev – že jo, kostel ve vsi, tak on mi říkal: Ty jsi astrolog a s tím je problém, protože my máme od dvou různých papežů….tak já, kdybych tě pokřtil, tak jsi jako astrolog automaticky exkomunikovaný z církve, takže já pokřtím a zároveň tě tím vyhodím, takže to nejde. Buď se musíš vzdát té astrologie a pak tě můžu pokřtít anebo musíš jít někam jinam…

R:…ke konkurenci.

L: To byla zkušenost s katolickou církví, naprosto úžasná. Tak jsem si tedy – to bylo jako blíž – to bylo po mamince – matka katolička a otec byl protestant, český bratr. Tak jsem zkusil protestanty. A ti – jenom už zmínka, že se zabývám astrologií, tak to bylo okamžitě: Apage satanas, mámení pekelné, odstup nádobo hříšná, jdi nám z cesty. To bylo jenom písmo a písmo a písmo a nic víc než písmo. Tam nebyla vůbec ochota v těch církvích – dvě jsem kontaktoval – nebyla vůbec ochota naslouchat. A až nakonec jsem vlastně se seznámil se svým budoucím kmotrem, Ivem, který mě přivedl k pravoslavnému knězi, pan farář Jakovljevič, ten vlastně říkal, on k tomu přistoupil jinak: Já o astrologii nic nevím a ani mě to nezajímá. Mě zajímá: Věříš v Krista? A já: No, věřím, který soudný člověk by v něj nevěřil. A on řekl: Dobře. Když ti nevadí, že tě pokřtím jako jurodivého, což znamená blázen, pro Krista nebo svatým duchem posvěcený blázen, tak já tě klidně pokřtím. Proč by nemohl….jestli pán Bůh potřebuje blázna v podobě astrologie, tak si s tím buď. Tak takhle já jsem se dostal, aniž bych se musel vzdát astrologie, tak přes tento přístup, který byl v tom pravoslaví takto moudrý. Tím neříkám, že jsou všichni takto v …ale tento přístup, který byl velice moudrý. Tak jsem se se mohl dostat přes tuto astrologickou zkušenost připojit k těm prožitkům toho křesťanského prostředí, ve kterém jsem vlastně vyrostl. A to mě nějakým způsobem posunulo dál, kdy jsem přišel na to, že astrologie vlastně neřeší otázky duše. Ona je neřeší, ale umožňuje, aby byly řešeny, což je něco jiného.

R: To budeš muset rozvést.

L: Ona sama je neřeší – nenajdeš ty odpovědi v té astrologii, ale ty odpovědi, které ti astrologie poskytuje, ti pomáhají k tomu, aby sis uvědomil, kým ta duše je, jaké má možnosti, proč sis vybral zrovna tohoto tatínka, proč sis vybral zrovna tuto maminku? K čemu je to všechno dobré? A tím se dostáváš blíž sám k sobě, tak se ti žije líp tady a tím snadněji můžeš pak uchopit svůj pocit sám ze sebe, ze své duše a můžeš v tom novozákonním smyslu: Buďte ve mně, jako já jsem ve vás – následovat toho Krista čili boží světlo přítomné v každém bytí čili i v duši člověka a to je pak vlastně cesta zpátky domů. Čili já mám dneska astrologii jako naprosto výborný prostředek, který mě umožňuje, pomáhá k tomu, aby duše naplnila svůj vlastní osud.

R: Protože jí říká ty možnosti. Teď jsi tady a ten systém se bude posouvat takto.

L: Ano, a pak budeš támhle a pak bude něco jiného a pak budeš támhle a bude zase něco jiného. A tobě se žije jinak. Je to jako kdybys v tom systému – tak najednou vidíš. Jak to říkala herečka astroložka – ona koukala vždycky do hvězd a ona říká: Já se koukám do jízdního řádu. Čili, jak se ten svět pohybuje, abychom tím správným vlakem dojeli na správné místo – ty duše. Takhle to měla postavené a bylo to i hrozně zajímavé, ona tím, jak nemohla mít děti, tak nebyla vdaná a přitom žila ve vztahu a ten vztah byl pan farář, který bydlel ve stejném domě a oni byli spolu jako manželé přes balkón. Kdy se jeden zajímal o druhého a to, že ten život může vypadat opravdu různě, ale ona hlavně říkala, abys nezmeškal ten svůj vlak, že potřebuješ znát ten řád, jízdní řád hvězd.

R: Mě se často stalo – tak známe se už dlouho – tak já jsem jako přijel a někdy se stalo, že jsi vytáhl ten horoskop a říkáš: No, a teď je to tak a ty jdeš tudy a já jsem se tomu vnitřně bránil. Ale pravda je, že to nakonec dojelo tam, kam to dojet mělo. Ale to bylo asi hodně o tom, že se brání mysl.

L: Ano, mysl se brání, duše ne.

R: Takže říkám ne, já teď nejedu tímhle, já teď nejedu. Já si budu tady, protože já takhle jako necítím – chybně.

L: A to je v pořádku, protože to vede právě k tomu, že ta zkušenost, která je tímto způsobem prožitá je autentická, protože jsi byl připraven za to nést následky. Čili my jsme svobodní do té míry, do které jsme ochotni nést následky za svoje činy. A čím je to větší „cochcárna“, tím ty následky jsou těžší. A to nám vadí, protože pak náš život se stává opravdu utrpením, protože musíme strpět tu tíži těch následků. Proto podvědomě ti, kteří hledají ty odpovědi, tak se jako s těmi esoterními disciplínami nebo s astrologií vlastně setkávají, protože nechtějí vědět, jak mají jednat, aby si nevyráběli ty následky, které tíží.

R: To jsou ty karmické zátěže?

L: Ano.

R: Ale stejně bych se rád vrátil k tomu tématu Nový zákon versus astrologie. V Novém zákoně o astrologii není snad nic. Nevím o tom, že by tam něco takového bylo. A teď, jak to mám spojené s tím, že ty církve vlastně spíš proti tomu víc jako bojovaly, ty jsi tady koneckonců popsal svoji zkušenost. Jenom jako jurodiví jsi mohl být pokřtěný. Ale proč tedy ten Nový zákon je v těch příbězích nebo příkladech astrologie?

L: Nový zákon popisuje stav lidských duší od ukřižování do dnešní doby. Musím ještě o krok zpátky. Starý zákon, jako testament je vlastně smlouva s Bohem spravedlivým: Budeš dělat to a to a dostaneš za to to a to a to je určitá kvalita prostředí. A teď se to změnilo, po ukřižování. Ať už to fakticky proběhlo jakkoliv, to je jedno. A je to smlouva – ta stará smlouva (Starý zákon) nebyla zrušená, ale byla novelizovaná, že se má ta smlouva s Bohem spravedlivým dělat milosrdným způsobem. Čili má se otevřít milosti srdce a teď, aby se to dalo udělat, tak je to taky o stavu toho světa na začátku, kdy ten Kristu sem přišel a byl sám a na tom konci, kdy už tady těch následovníků je velká řada. Ne v tom smyslu, že by chodili do toho kostela, ale že jsou skutečně schopni vnímat otevřeným srdcem. Čili je tady posun v tom prostředí, ty sféry se posunuly a ty duše, které vyhovují této změně, tak mají možnost pokračovat dál ve svém rozvoji a v těch změnách, čili je to o tom milosrdenství a ta astrologie je v tom obsažená tak jo je obsažená v tom starém zákoně, tak je obsažená i v tom novém. Tam není přímý převodník, že by tam bylo to samé instrumentárium, ale  je tam obsaženo totéž. Dám to jako příklad: když si představíš, že dlaň ruky je ten éter, ten pra prostor, ten základ, který je spojen ve všem. Tak jeden prst je výhonek, který bude končit novým zákonem a jiný prst bude ten, který končí v astrologii. Mají společný předobraz, ale každý o tom vypovídá pomocí jiných prostředků. 

R: Dobře, tak nový zákon má nějaké části a většina toho je popis Kristova života, který ještě tak, jak to ty říkáš, je trochu v kontrastu tomu, jak se to říká v těch kostelích, jenomže v tom kostele oni jako říkají: On ten Kristus umřel za nás, aby nás vysvobodil, ale takto, jak to říkáš ty: On chtěl ukázat nějaký příklad, toho, jak to dělat. A pak je tam část, kdy on…jak to v tom apoštolském vyznání: byl ukřižován, umřel, sestoupil do pekla a třetího dne vstal z mrtvých a pak…o tom jeho zmrtvýchvstání a co bylo potom, než vstoupil na nebesa, vlastně v tom novém zákoně není skoro nic, co je to nejdivnější.

L: Ano, protože, co je nový zákon? Jak byl vytvořený? Je to výběr z různých textů.

R: Těch evangelistů..

L: Dost po už té události. Dost dlouho po té události. A ještě navíc je zpracovaný a sjednocený – Konstantin – v té době, kdy se to ustanovovalo, tak vlastně byl sjednocen, aby vyhovoval vládnoucí moci, aby nebylo popřená ta zvěst – ta dobrá zpráva – ale zároveň, aby to vyhovovalo, že bude ta společnost nějakým způsobem organizovaná, protože si vezmi, že vždycky to tak je, že v té přechodové době, kterou prožíváme i my dneska, že to staré je už dovršené a to nové ještě není ustanovené a to je doba největších zmatků a chaosu. Tak to je. A v momentě, kdy máš třeba – 300 po Kristu – kdy se ty texty začnou vynořovat, jako v té zaznamenané podobě, tak už tam nejsou 1. Ti přímí účastníci a už je z toho za těch tři sta let vydestilovaný určitý obsah čili tam nejde to brát tak jako dělají evangelíci – to úplně doslova, doslova, ale musí se pořád přihlížet k obsahu toho sdělení a i k tomu, jak to celé vzniklo. Ten výrok toho mého učitele není o tom, že celá astrologie je obsažená v novém zákoně. Ale že tam jsou určité příklady na některé části, které popisuje astrologie. Takto bych to chápal.

R: No a ty jsou spíš v tom popisu Kristova života nebo spíš jako to, co bylo po ukřižování?

L: V těch všech dějích. V tom celém je to obsažené. Třeba i v tom, když mluví o tom: Tento chrám zbořím a vystavím ho ve třech dnech, je tam takový výrok. Samozřejmě je tam míněný chrám, nikoliv ten, který si všichni v tu chvíli mysleli, že to je ten postavený barák z kamení, ale že to byl chrám těla, že byl vzkříšený a tam je takových věcí mnohem, mnohem víc. Čili tam není úplně jednoduché, když se neumíš pohybovat v tom pra prostoru, akáši. Tak je těžké dělat ty spojnice, jak jsem popisoval na té dlani těch dvou prstů, ony jsou spolu jakoby oddělené, ale přitom vychází ze stejného základu. To je asi tak nejsrozumitelnější příklad, jako jak je to propojený. Proto je vlastně nejdůležitější dostat se do té dlaně, kde to je a není to rozčleněné a to je vlastně pro lidskou bytost dostat se do své duše a ke svému Zdroji. Aby to ze svého Zřídla, ze svého Jádra byl schopen zřít a z jádra to pak vyjádřit. Ať už je to jakkoliv.

R: To znělo složitě.

L: Já vím, já se opírám o tu energii a ten pojmový aparát těch slov, protože to je to, co z nás dělá lidi, to že mluvíme, řeč je pro nás ten nejdůležitější, abstraktní způsob, čím se odlišujeme od zvířat. Ony mají také komunikaci, ale nemluví. Ta řeč – máš gramatiku, písmenka, slovní zásobu a tak dál a tak dál, je to komplikované. To zvířata nemají, ony jsou citově emoční. Ta abstrakce v tom zvířecím světě chybí a to je to, co nás odlišuje od zvířat, takže je to jako – jak to říct – pro mě astrologie byl největší pomocník na cestě poznání mé vlastní duše. A to ještě tak, že jsem to nejdřív nedělal skrz sebe, ale skrz bližní a tím jsem si zároveň ověřoval pravdivost té cesty a bůh byl ke mně milostivý, tak mě vždycky poslal přesně ty lidi, které jsem potřeboval, a dělá to dodnes. Vždycky potkám, ty lidi, které potřebuji já a já jsem v tu chvíli jim taky mohl být k užitku. A to je to, co mě drží při životě.

R: Ale to neplatí jenom pro tebe, ne?

L: Ne, to je obecně, ale já to mám přímo jako vědomý program. Ano, to má většina lidí, většina.

R: TO je těžké přistoupit na vědomý program: ten debil, který mi vlezl do té cesty, tak…

L: …ano, tak tam má co pohledávat, abych se setkal s debilem a pochopil tu debilárnu, že sem na svět taky patří.

R: Třeba anebo, že to není třeba taková debilárna…

L: Třeba, že jsem ten debil já, protože nedovedu pochopit, proč to udělal. Ano, to je další varianta. A těch variant může být x, x, x, a to se musí zkoumat v duši člověka. To se nedá zkoumat jenom z těch dějů – to jsme pak zakletí v mysli a to je pak vyrobený ten Matrix a to nikam nevede, proč je Matrix kultovní film? No, protože tam je Neo, nový a má za partnerku koho? Trinity – trojnost. Duše, duch a tělo. Takže astrologie je nepochopené téma, které bylo zvulgarizované a zjednodušené, ale já jsem rád za bulvární astrologii, protože pořád přetrvává vědomí, že nějaká astrologie je.

R: Jo, já znám spoustu lidí, kteří přes ty bulvární věci, protože mají ty otázky, jak to tady funguje, tak se dostali k nějaké astrologické škole, že začínají studovat ty vztahy mezi těmi sférami a ty vztahy a vazby a principy.

L: A rozvíjí svoji mysl a abstraktní představivost.

R: Někdy se stane, že ti lidé nabydou takového toho: tak já už vím, jak to je: teďka je ten retrográdní Merkur a my víme, my jsme ti chytřejší, my jako víme, jak to je.

L: To je období svatého nadšení, tím si musí projít každý, po kterém následuje náraz do zdi.

R: A pak se stane některým, že to takhle poberou, to je hodně dobrý.

L: My jsme se bavili o astrologii, aniž bychom ji příliš rozebírali v tom smyslu, jak je to běžné. My jsme se o ní bavili jak je vlastně postavená ve světě, skutečně. Ne, co si o ní myslí, ale jaké je její skutečné místo.

R: Samozřejmě by mohla být spousta otázek: jak to tedy vlastně funguje a něco tady začít dělat nějakou astrologickou školu….

L: Třeba na to bude reakce.

R: Myslím si, že to je ještě jiný pohled skrz tu tvojí osobní zkušenost, na ten nástroj, jak to vlastně jako funguje. Vtipné je, že se s tím potkají lidi, kteří se rozhodnou, že začnou něco dělat a nějak si odpovědět a jdou do nějaké školy, programu a začnou se nějak snažit sami sobě rozumět, protože ať už jako víc nebo míň vědomě, jako došlo k tomu, že mají rozumět tomu světu, jak nejdřív musí rozumět sami sobě, takže se s tím potkají.

L: Pro mě bylo velice zajímavé a velice objevné, to je ještě taková zkušenost, že v určitém bodě jsem přestal mluvit tou astrologickou řečí při výkladu těch různých situací a těch stavů a objasňování té zkušenosti, ale hledal jsem vlastně řeč obecnou a v tomto smyslu já následuji Krista, protože on také mluvil s těmi nejobyčejnějšími lidmi tou nejobyčejnější řečí.

R: On měl ta svá podobenství.

L: Ano, v podobenstvích, to, co je ten člověk schopen pobrat.

R: Přizpůsobíš to posluchači.

L: Přesně tak. 

R: Pravda je, že když sedíš s tím astrologem a on říká: v tomto dómu máš toto a tohle je v konjunkci s tímto, tak jediné, co si vybavíš, jsou ti astrologové z těch filmu, že jo? Z toho Pekařova císaře, jak tam prodával ty rohlíky a pak ještě druhý astrolog, který se mi vybavil je Pane, vy jste vdova.

L: Vím, vím, vím, Hrzán.

R: Že se jako ožení se svojí sousedkou, do které byl zamilovaný a nechápal, jak se to může stát, to jsou takové dva hezké příklady z českého filmy, kdy ta astrologie je hodně posunutá.

L: Mě tento rozměr vůbec neuráží, naopak, on je trošku občerstvující, protože sama ta disciplína je docela vážná, má vážný rozměr a tohle vylehčení proč ne: Ale je třeba to říct celé. Na základě této odlehčené zkušenosti já nemůžu vylít to dítě i s tou vaničkou prostě ven. Je to disciplína jako kterákoliv jiná a má velice pevné základy, je to disciplína prastará, zmizet nemůže. Většinou bylo proti ní bojováno právě z toho důvodu, že ona se kouká pod tu pokličku, proto zvlášť ty církevní, ne náboženské struktury proti ní šly, protože jim vlastně kouká do řemesla, to je celé. 

R: Mě ještě napadla jedna otázka. Jak je to staré, stará disciplína a jak se vlastně jako předává tou tradicí, že se to neohne, že se to neztratí? Mám pocit, že spousta tou tradicí předávaných věcí často došlo k nějakému jako zkreslení i koneckonců v tom křesťanství je spoustu zkreslení, tím, že se to přeložilo z jednoho jazyka do druhého jazyka. Jak to, že v té astrologii to zkreslení není?

L: Protože ta astrologie vychází z těch vlastností té zemské sféry a ta zemská sféra pořád trvá a základní vlastnost zemské sféry je – když to převedu do roviny matematiky – že se člení na 12 dílů čili dvanáctin – ne členění – je základní vlastností zemské sféry a to trvá bez ohledu na to, jestli jsi minus 20 000 ve védské Indii nebo před 6 000 v Egyptě nebo kdykoliv jinde, je to pořád dvanáctin ne členění a dokonce se na tom dá popsat i rozdíl mezi tou indoevropskou západní astrologií, tou helénskou, která se dneska pěstuje tady v našich krajích a tou astrologií, která je ta lunární, čínská, obě dvě pracují s dvanáctinným členěním. Akorát, že ta naše má za základ sluneční cyklus a ta čínská má za základ lunární cyklus a samozřejmě i v tom slunečním cyklu se objevují lunární vlivy a v tom lunárním cyklu se objevují ty sluneční vlivy. Já bych to přirovnal – je to jako kdyby ta astrologie byla lidství a ta západní astrologie byla astrologie mužská, ten mužský pohled na lidství a ta východní byla ženský pohled lidství –z pozice sluníčka, z pozice Luny, je to jenom o úhlu pohledu, ale jinak je to pořád stejné dvanáctinné členění jako vlastnost zemské sféry.

R: Protože tím, že je to postavené na těchto principech, které jsou pořád stejné.

L: Ve všech společnostech, ve všech systémech to vždycky najdeš a právě v tom spočívá největší výhoda a síla této disciplíny, že může spojovat zdánlivě nespojitelné, zdánlivě, protože jsme zase u těch prstů, které vyrůstají z jedné dlaně, čili tam je místo, kde se to spojuje.

R: To je jako s tou matematikou. Děkuju, hodně mi to….

L: Děkuju, že mi bylo umožněno popisovat moji životní zkušenost s touto disciplínou a s tím, jak jsem kritickým zkoumáním vlastně sám v sobě zrehabilitoval tuhle disciplínu z pavědy, na disciplínu, která může a nemuší být vědou.