Podcast

Být super ženou a super mužem. To je příkaz dnešní doby. Být dokonalým nebo dokonalou, zvládající všechny role a požadavky. Ženy ale nejsou a nemůžou být stejné, jako muži. Stejně tak muži nejsou a nemohou být stejní jako ženy. Kde jsou kořeny vzrůstajícího tlaku na konfrontaci světů žen a mužů? A kde hledat dobré vzory pro naše děti, jak být dobrý muž a dobrá žena? O tom všem bude dnešní pokračování.

R: Stejně ale nerozumím potřebě vnášet do toho mužsko-ženského …světa konflikt a tu konfrontaci?

L: To přináší duše, které mají zlé úmysly, protože mají strach z pravdy, chtějí zvítězit nad Bohem…to jsme u satana.

R: To je silný.

L: No, jasně, protože ten se vyvýšil nad Boha, zhlédnul se ve své nádheře, že ta část řekla, že je víc než Celek a tenhle vztah satana a Boha v tom rozlišeném Bytí je něco podobného jako Bůh jako duše a Satan jako ego. To je podobné. Příměr.

R: A teď utíkáme trochu někam jinam, já bych rád zůstal u těch…takže ty říkáš, že to přinášejí ty duše, které mají zlý úmysl, protože se bojí.

L: Ano, ze strachu, bojí se pravdy.

R: Bojí se pravdy. A ta pravda je, že plus a mínus jsou stejně důležité a že plus nemůže být bez mínusu, když to řeknu zjednodušeně.

L: Ano, to je strach z toho, že to tak je, nic jiného.

R: Čeho se bojí?

L: Pravdy.

R: Tomu rozumím, ale co je na tom to strašidelné?

L: Že nevědomost je pracná a že je to záležitost, která je spojená se slovem pokora. Zbožný člověk má pokoru před Bohem, když to řeknu část je si vědomá, že je jenom částí Celku. To je jinými slovy vyjádřeno totéž. Je to jako kdyby ta puzzle toho celého obrazu, jedna puzzle vyražená, jako kdyby řekla: Já jsem celý obraz a já vím, jak ten obraz má vypadat. Tak to není.

R: A není to dané historicky, že ti chlapi chodili a říkali: Moje stará je hrozná, v té hospodě a všude čteš ty články o tom, jak ty ženy zažívaly …

L: …to utrpení…

R: …utrpení ne, není to ani sexuální násilí, takové ústrky s tím spojené.

L: Ale to jsi jenom v té nejmladší historii, toto je mnohem hlubší, protože to je o tom….ta příčina je mnohem hlubší. Je to – vazba mezi kladným a záporným nábojem přináší buď válku, boj anebo přináší spolupráci. Je to o tom, kdo to používá, čili jak jsou naladěné ty duše, když má někdo v duši strach, tak povede válku, když má někdo v duši mír, je zbožná, bude se snažit o spolupráci, takhle se to dá roztřídit. V  momentě, kdy je většina duší naladěná na válku, z důvodu nevědomosti, tak většina lidí jsou v Matrixu, uvězněná ve válce. To je to, o co jde teďka, že nikdo neví kolik duší na tom světě už je v duši, v citu, vyvázaná z tohoto modelu – z modelu válečného, z toho modelu, který způsobuje všechny tyhle věci. Ale je fakt, že ti, kteří řídí tento svět, tak tam se soustřeďuje všechna ta moc, tam se soustřeďuje ta moc. Jak chutná moc? MOC. Čili ten, kdo je v té pyramidě na vrchu, tak má tu moc a to je to nezvládnuté zvíře z té předešlé úrovně zvířecího života, kde musíš mít moc, abys přežil, když nebudeš mít moc, tak nepřežiješ.

R: Já poměrně často narážím na to, že různé ženy hovoří o konci patriarchálního světa a že ten patriarchální svět byl právě ten jako válečný a mocenský a že teď je ta doba, kdy má nastoupit ten matriarchát a ten, že je o té spolupráci.

L: Jo, matriarchát o spolupráci, jasně, to hned vidím ten včelí roj, kde vládne ta královny, kde jsou ti trubci, a když je nepotřebujeme, tak je vyštípeme z úlu a chcípnou. To když se naladíš v meditaci na dobu, kdy na světě vládnul matriarchát, tak ženy prostě lovily muže. Teď se to jenom prohodilo na druhou stranu. O to vůbec nejde. Spolupráce musí být založená na rovnoprávnosti. Ale rovnoprávnost není, k ní se nedojde přes stejnost.

R: Ono plus nemůže být stejné jako mínus.

L: Já vím, ale dneska se to snaží, speciálně feministky tohle vyrobit. Máme naprosto luxusní příklady. Například režisérka Olga Sommerová, naprosto krásná feministka, která je nešťastná bytost, protože nemůže najít svoje místo na světě, ale z hlediska boží je naprosto správně, aby ukázala, kudy ta cesta nevede. Žena není muž, i když se o to snaží – to je to nepochopené „stejnost a rovnost“. Takže každá žena, která tohle říká, tak vlastně o sobě svědčí tak, že to je ženská bytost, na kterou byl naroubován mužský mozek, mužská mysl, to je samozřejmě monstrózní. To nemůže nikam vést, potom místo po dítěti touží po tom komandovat chlapa, aby měl naditou kreditku a místo dítěte má psa, protože tomu může poroučet, kdy bude příjemný a kdy ne. Dítěti se poroučet nedá. To je zvrhlá podoba ženství, zvrhlá, protože to vede proti  genezi, proti vývoji života. Já chci ženy rovnoprávné, ale aby to byly ženy, já se taky můžu cítit nespokojený a taky to nikomu nepředhazuju, že jsem od ženy nedostal to, co od ní jako muž od ženy očekávám. A to začíná už v kolíbce, když tě po čtvrtém dni odtrhnou od prsu a vrazí ti tam ten hnusnej gumovej dudlík, ty se sice najíš, ale co dostaneš? Dostaneš jenom tu hmotu, a nedostaneš tu energii laskavosti z toho ženského prsu, další výživu.

R: Začínáš být hodně přísný, a mě napadají různé věci.

L: Výborně, sem s tím.

R. My jsme úplně přeskočili někam jinam. Já vím, že to vždycky nejde, že se ty ženy baví o tom kojení, že to vždycky nejde. 

L: A položí si někdy některá z žen, proč to nejde?  Co by se stalo na úrovni zvířete, kdyby matka nemohla nakrmit dítě mateřským mlékem? 

R: Tak to dítě prostě zajde.

L: Ano, zajde, proč? Protože to je protokol, který musí být splněný z hlediska rozvoje života, ale my nejsme dobytek. Já nemám nic proti tomu, že se nakrmí tím umělým způsobem, vůbec ne, jsme lidi, máme možnost to vymyslet, jsme o kus dál, ale nebudu říkat, že to splňuje tu základní podmínku té předešlé úrovně, prostě jí to nesplňuje. Já říkám, že to nesplňuje tu podmínku a zjevně taková duše viz třeba tady já, jsem si přál takovou matku, já jsem s tím srovnaný, že to tak je, že jsem to nedostal. Protože tím, že jsem to nedostal, jsem to musel hledat, a taky jsem to hledal a taky jsem to často našel a tím jsem se naučil to zvědomovat. Problém je ten s představou, že když bude všechno podle předpisu, podle těch principů, tak to bude šťastné. No to je naprostý nesmysl, protože to je to, že se musí překračovat zákony, abychom zjistili vlastně, kde jsme mimo, a že tam vlastně nějaké zákony jsou, protože jinak bychom se nic nenaučili. Když neudělám chybu, tak nezjistím, kde mi chybí poznání, nebyl by růst, nebyl by vývoj. 

R: Dobře. V tomto případě s tím kojením třeba z té flašky umělý, kde se tedy stala chyba?

L: Nebyla chyba, byla chyba v porušení toho principu. Aha, ve které úrovni? V té úrovni toho faktu se stala chyba, protože tam chyběl ten tok energie, který to dítě potřebuje, ten tam chyběl.

R: Pro ty ženy to musí být zraňující. Já tomu rozumím, že říkáš racionálně: To tam chybí, není to špatně. Ale já být matka, tak se cítím hrozně provinile.

L: Ano, tak to je. Moje máma tím celý život trpěla. Trpěla tam vinou, že mě a bráchovi nedala určitou věc, kterou dát měla, ale to byl zase požadavek její duše. Ty duše, než se to dítě narodí, jsou dohodnuté, co dostanou a co nedostanou. Je to takový generální plán na tu inkarnaci, o čem ta zkušenost bude. A jakmile to nebudeme rozebírat z této úrovně, tak se v tom utopíme, protože ta varianta v těch tisících – od toho tisíce a tak dál, tak tam je ta složitost řádově jinde. Znova. Na tohle nejsou, když chceš vysvětlit každou tu jednotlivost, tak na to není jednotlivý, jednoduchý metr. Není. Neexistuje. Musí se posuzovat každá situace individuálně a všechno se musí vztahovat k požadavkům duše a požadavek duše musí být ukotvený v požadavku duše a požadavek duše musí být ukotvený v požadavku Absolutna, v Bohu.

R: To jo, souhlasím, ale co se děje, že se různým lidem opakují situace a tak se ta společnost dohodne a začne okolo toho stavět nějaká pravidla.

L:  Ano, ještě pořád vnímám a budu potřebovat nějaký příklad.

R: Já ho neumím teď jako vymyslet.

L: To nevadí, na to přijdeš.

R: Jak říkáš, každou tu věc je potřeba posuzovat individuálně

L: …protože každá duše je individuální.

R: Úplně zjednodušeně, takový hezký zpolitizovaný příklad: platová nerovnost. Tak, když jsme se doma o tom bavili, tak přesně ženy, že to je špatně, že žena bere za stejnou práci míň peněz než ten muž a jak je to jako možné? A protože já jsem zaměstnavatel a zaměstnávám poměrně hodně žen., tak jako jsem říkal, že já to neposuzuji podle toho, jestli je to muž nebo žena. A ještě v každém tom individuálním případě, kdy dojdeme k tomu, že věcně nějaký rozdíl je, tak, jak říkáš, budu posuzovat zvlášť a jako podobně zvlášť vysvětlitelný. Ale stejně to vede k tomu, že ty ženy to cítí jako nespravedlivé. Jedna řekne: no mě se to stalo, že jsem dělala stejnou práci jako chlap a beru za ní míň a ta druhá říká: mě se to taky stalo a ta třetí taky….

L: STOP. Tak já už vím, co myslíš. Ne, tam jde o to, že ony to za prvé necítí, ony si to myslí, že když vykonám stejnou práci, tak to bude mít stejnou hodnotu, to není pravda, protože dělala to žena a žena tomu dala jiný obsah, než tomu dá muž. To je o stejnosti a rovnosti.

R: No počkej, když….

L: Vteřinku, když žena porodí dítě, tak co ten muž? Když dal spermii?! Tak já chci za darování spermie stejnou odměnu, jako má dostat žena za těch devět měsíců, než se to dítě narodilo. Když to tedy má být stejný.

R: To je takový trochu přitažený za vlasy.

L: Není, jsme v úrovni hmoty, bavíš se o penězích a o hmotě.

R: Bavím se o dvou lidech, kteří pracují v Lídlu a rovnají do regálu zboží.

L: Ano, mluvím o dvou lidech, o muži a ženě, kteří pracují na stejném díle – jedná se o příchod nové bytosti na svět. Co je na tom kurňa jiného?

R: Já vlastně nevím, jak to v tom Lídlu je s těmi penězi.

L: To je jedno. Prostě je to jiná práce, je to jiná bytost. Je mnoho věcí, za které bych ženy platil mnohonásobně víc, kdyby dělaly tu práci ženskou, z toho ženského úhlu pohledu. Kdybych viděl političku, která tam přinese opravdu ženský pohled na svět a nebude to feministka, která bude jenom řvát a bojovat jako jiný chlap, tak by měla být zaplacená mnohonásobně víc, protože tam přinese něco, co v té společnosti chybí. Ale ony to nedělají. Tak ať se ty, které nejvíc křičí, nejdřív podívají na to, kde mají máslo na hlavě.

R: To ses rozčílil.

L: To jsem se rozčílil. To je jako kdyby někdo křičel – zloděj křičí: chyťte zloděje. Je to energie proti. Taková žena, která říká, nebo spojení žen, tak jsou proti něčemu. Ne, já chci po nich, aby byly za něco. 

R: Ony jsou za stejné platy.

L: Ne, ony jsou za STEJNOST. A ne za rovnost, za stejnost.

R: Já zkusím pokračovat dál v té myšlence. Tak se to děje takto jako různě a pak se jako řekne: abychom tedy uzákonili, že muž a žena musí mít stejný plat, to si ještě nemůžeme dovolit, takže vymyslíme a teď jsem si to nedávno přečetl, že je návrh zákona – a nevím, odkud pochází – česká nebo bruselská provenience – kdy zaměstnavatel bude mít povinnost na vyžádání nějakého zaměstnance mu sdělit, kolik bere jiný zaměstnanec.

L: Ano, to jsme zpátky….

R: Ty říkáš, je v tom chaos, ale co je horší, že se z toho chaosu dělají podle mě chybné závěry a co hůř, že ty závěry je snaha ukotvit do nějakých pravidel.

L: Ne, ony nejsou chybné, ty závěry, ony jsou přímo zlý, oni mají za sebou Satana. Rozděl a panuj, komu vyhovuje chaos, nepřehledná situace, tomu kdo chce moc a jsme u druhého přikázání. To je jednoduché. Žena, která chce být stejná jako muž, chce mít moc nad mužem, chce ovládat i toho muže. V tom případě já chci, aby mě stát zabezpečil, když je to o státu, který dává takovéto zákony, tak chci, aby mě zabezpečil právo rodit děti, když může žena, tak já můžu přeci taky. To je stejný. Jde o ROVNOST a ne o stejnost. Jakmile nebude ochota tohle rozlišovat, tak se nikam nedostaneme a má to jedinou výhodu, že to vede k vymření.

R: To je hezký, že jsi to nazval výhodou.

L: Jo, to je výhoda. Že to vymře a zůstanou tady jen ti, kteří to budou respektovat. Žena s mužskou myslí, stejně tak jako muž s ženskou myslí nevedou k reprodukci. Prostě tam nevedou. Ten muž se stane věčným mamánkem a nenajde si ženu. Řeší to pak rukama a internetem. A žena si pořídí psíčka, protože toho může komandovat, jako řídit, když chce být jako muž, který má schopnosti věci řídit. Je to hrozný, bolí mě to, ale nemůžu říct, že to není. Já už si dobře nějakých třicet let s tímhle lámu hlavu, jak najít cestu a pořád se ptám Boha, kudy vede ta cesta? Kudy vede ta cesta? A za celých těch třicet let tam na pozadí jede VÍRA. Jakmile se neopírá duše o Jednotu, o Boha, tak to nemá řešení. Toto všechno, co jsi říkal a čeho se dotýkáš, jsou jenom produkty mysli. Jestli mužské nebo ženské to je v dané situaci úplně jedno. Je to produkt mysli, není to z duše.

R: Proč se na to ptám, je že…jsou tam dvě věci. Jedna věc je, že mám vždycky tu pochybnost, třeba něco nevidím a jako pravda, že moje výchova byla o vyvolávání těch pochybností. Naučíš se sám dělat pochybnosti. Tak snad mi to maminka promine tam nahoře, když říká: hlavně nebuď jako tvůj otec. Jako program. Tak si říkáš: dobře, tak jako můj otec je špatný muž, tak jak vypadá dobrý muž. A pak tam máš tu pochybnost….

L: To je super příklad. Protože, co v tu dobu měla maminka? Měla strach z toho, že tě nebude moct vychovat, protože nad tebou nebude mít vládu, tak ti tam vložila strach z toho být sám sebou, čili být mužem opírajíc se o svého otce. A proč se tam tento vztah vytvořil? Protože nebyla dostatečně napojená jako duše – matka s duší otce. A jsme zpátky u sjednocení ve víře. To je přímý důsledek nedostatečného sjednocení ve víře. A jsme zpátky u Josefa II.

R: ….a pak tam byly ty paní učitelky ve školce, ve škole, v družině, kdy mě …já jsem měl v družině, v první třídě hlavního nepřítele, kluka, který s námi chodil do třídy, strašně jsme se poprali, jak to kluci dělají a tehdy paní družinářka vlastně nás donutila si podat ruce, což vedlo k tomu, že jsem veškerý ten nahromaděný vztek obrátil proti ní a vedlo to k tomu, že oni mě nemohli vyloučit z té družiny, takže doporučili mamince, která navíc ještě byla ředitelka té školy, aby mě vzala z té družiny a takhle to jako pokračovalo v tom, že ti neustále dávají najevo, že to, co děláš neděláš nějak dobře a nemáš k tomu správný vzor, jak to hledat a vlastně mám pocit, že to pokračuje jako pořád…..když se podívám na filmy, do reklam, do médií, knížky, tak je to – z mého pohledu chlapa – tak jak podle vás má ten chlap vypadat? To je něco nereálného, to je něco, co neexistuje. Tam ve všech těch představách není žádný průnik.

L: Samozřejmě, že ne.

R: Takže pak mě jako napadá říct: Já tedy chlap vlastně jako nejsem, jsem něco jiného. Akorát mám teda toho pinďoura, tak je vlastně jednodušší – dá se s tím líp žít..

L: Dá se s tím přežít, ne žít….

R: Děkuju, že to říkáš.

L: Dneska je většina lidí v módu přežívání ne žití.

R: A já si myslím, že ty ženy mají vlastně stejně.

L: Ano, mají, ony tím trpí.

R. Že mají vlastně stejnou honičku s tím být ta žena, ta super žena, která je věčně mladá, krásná, chytrá, ambiciózní, úspěšná v práci, dokonalá matka, skvělá milenka, filantrop a já nevím, co ještě….a matka Tereza…to nedáš!!

L: A kdo jim to vnutil? My jsme jim to snad vnutili pod hrozbou zabití?

R: Myslíš my jako chlapi? Já ti nevím, kdo to jako vyrobil, ale je to hrozný program.

L: Bezbožnost. To vyrobila, protože nemáš měřítko, tam chybí měřítko, nemáš to s čím ty jednotlivé věci poměřovat. 

R: To je dobré. A kde to měřítko beru?

L: Měřítko je jednoduché, měřítko je když přijmu božství v sobě, stejně tak, jako je na pozadí všeho, tak mám měřítko jednoduché: Pravdu a Život, tak jako mám prostor a čas.

R: Musí to být pravdivé a zároveň k životu.

L: S tím, že muž je nositel pravdy a žena je nositel života, v momentě, kdy se žena staví do role, že chce mít pravdu, tak nemá čas na život.

R: Jej, my dostaneme za uši.

L: Je to jedno. Mě to nevadí…

R: Ty myslíš, že ženy nemůžou mít pravdu?

L: Samozřejmě, že můžou mít pravdu, o tom to není. Bavíme se o archetypu, o předobrazu, o konkrétních lidech a je potřeba říct, že jsi muž – to je to, co jsme nedopovídali, samozřejmě, že jsi muž a protože přemýšlíš víc analyticky a méně synteticky, jsi samec a je polarizovaná duše? V tomhle hledisku? Není. Ta má vztah k Bohu čili v momentě, kdy ta mysl ženy, která je utvářená pod tím hormonálním vlivem ženských hormonů se snaží vyrobit mužský způsob přemýšlení a je do toho třeba tlačená tou výchovou od té Marie Terezie, tak z toho nemůže vzniknout nic dobrého. Nemůže, protože je odváděná od té své funkce, aby se starala o ten život a teď ten muž, když ho rozdělím na jemnější členění, má v sobě tu složku pravdivou, to je ta část mozku, která je analytická a tu složku, která syntetizuje, co je životaschopné. Stejně tak žena má tu složku pravdivou, tu analytickou část mozku a tu složku syntetickou. Ale pozor, fór je v tom, že ty hormony, těch pohlavních orgánů upřednostňují jednu nebo druhou část mozku a ty části mozkové nejsou zrcadlově stejné, nejsou. Na to přišli, když zkoumali levorukost. Čili levoruký chlap, se mu objevuje – nemá prohozené hemisféry v hlavě, ale má tam jiná východiska pro svoji levorukost, kdežto pravoruký máš tam prostě úder jenom na tom jednom místě, protože to je v souladu s hormony a je to jedna z těch složitostí těch vrstev těch tisíců možných příkladů té kombinatoriky ve vývoji jako života na Zemi. Čili když se bude kdokoliv snažit to na jedné straně otočit, tak to vyvolá v tom Stvoření protitlak. Feministky jsou přímý zdroj výroby mamánků, stejně tak jako výroba mamánků je přímo generování feministek. Obojí je špatně, obojí nevede k životu. Feministka si pořídí psíka a mamánek nebude dělat nic, protože má maminku. Tam jde o to, já jsem to říkal už mnohokrát. Já bych vrátil tu obecnou školu na úroveň číst, psát, počítat, jako do společného – to je dovednost, která není ani mužská ani ženská, to je sociální rozměr života a pak bych vychovával jinak chlapečky a jinak holčičky, protože ten mozek se vyvíjí, ten který nese, je to nástroj pro fungování v tomto světě, té mysli. Ta mysl potřebuje být pod jinou frekvencí, jinou datovou složkou, jinou zkušeností, jiné prožitky tam potřebuje. Potom jako je snad normální, aby já jako starý chlap po telefonu dával rady ženě, jak má uklidnit řvoucí dítě v kočárku? To je normálně z praxe, mezi mými klienty byla žena, která neuměla uklidnit řvoucí dítě v kočárku, no kdy se to měla naučit? No, měla se to naučit v době té tzv. měšťanky, místo toho, aby chodila na fyziku, kde se naučila jaký je pohyb tělesa po nakloněné rovině, tak se měla učit, jak se technologicky zvládá v mateřství uklidnění dítěte.

R: Já mám takový pocit, že je to takové jako zapříčiněné těmi válkami. Byla, jak ty říkáš ta velká válka, a spousta těch chlapů prostě zemřela a teď tu byly ty ženy a musely převzít ty role.

L: Jo, ale to už je důsledek té předešlé války a předešlé války a předešlé války a co to je válka? To je to, co jsem už říkal, ta je ve zvířecím světě čili výskyt válek je přímý důsledek nezvládnutí zvířecí podstaty lidské bytosti a za tím je strach o přežití. Čili zbožný člověk – teď se dostáváme k té nejdůležitější věci, kam jsme tímto rozhovorem měli dospět – zbožný člověk si je vědom své nesmrtelné podstaty a nemá problém se smrtí. Každý, kdo má problém se smrtí, s opuštěním těla si není dostatečně vědom své nesmrtelné podstaty a je tam pro něj otázka moci a války důležitá protože to je základní úroveň zvířecí etapy vývoje živé hmoty na Zemi. Čili ten znak pro to, kdo má zvládnuté své zvíře je, že je zbožný a nemá strach ze smrti. To není, že jí vyhledává, ale nemá z ní strach. A dokud nebudou splněné tyto dvě podmínky, tak tam bude pořád štěkat jedna strana na druhou a druhá na tu první a bude k tomu nacházet argumenty pro i proti a nikam to nepovede. Čili ty jsi tímto nastolením tohoto tématu vlastně otevřel bránu tomu, aby se dalo osvětlit, jak je důležitá víra, skutečná víra. Čili vymezení toho, že vnímám božskou přítomnost ve své duši, tak proč bych se bál, že přijdu o tělo, tak dostanu nový, když to bude potřeba.

R. Že to bude bolet.

L: Že to bude bolet? Ježíš mě bolí každý den nadechnout se a vydechnout a jít to uklidit a umýt a svaly, že si pak musím jít tady lehnout a odpočinout. Bolest je přirozená součást života ve hmotě, bez bolesti to nejde. Tady to bez bolesti prostě nejde. Tady nejde o to, aby byla odstraněna bolest, ale o to, aby duše a mysl byly natolik vyspělé a ukotvené v Bohu, aby jí byly schopni nést.