Podcast

Je astrologie jen o horoskopech? Jak je to s jasnovidectvím a jasnozřivostí? Jsou to ezoterické bludy? Nebo fenomény, které si zaslouží naši pozornost. A proč se jim vlastně nevěnujeme?

R: Tak pojďme zpátky k astrologii, ty říkáš, že to je systém, který popisuje různé cykly různých sfér vlivu.

L: Dá se to tak říct, čili, jak je to Stvoření stvořeno a nejenom to.

R: A pomáhá si těmi hvězdnými tělesy.

L: Na základě nich to měří

R. V jakém stavu je ta konkrétní sféra. Ale jak to jako využiji k tomu popisu toho stavu?

L: Jednoduše. Protože to tě přivede k tomu, že se musíš vyrovnat s tím, co je to znak a co je to archetyp. Tyto dva pojmy, že znak je něco, co označuje nějakou realitu a archetyp, česky předobraz. Ty předobrazy slouží k tomu, že vlastně jsou schopné propojovat podobné děje v různých sférách a tím se tam dostávají ty vazby těch jednotlivých vrstev sfér a součástí do té vzájemnosti a vytváří se tím spolupráce, něco podobného, jako když fungují orgány v lidském těle. Oni také spolupracují a jsou vytvořené podle stejného předpisu stejných buněk a prožívají to všechny najednou, ale každá prožívá něco jiného. Uvedu příklad: napiji se sladkého čaje, tím se mi do systému dostane nějaká energie a nějaká tekutina a každý orgán na to reaguje nějak jinak a celý ten systém funguje k tomu, aby zachovával určitou harmonii toho celku a pravdivé žití je, že musím pro ten cukr dát ty správné enzymy, aby se to rozložilo na energii a tak dál, aby se přebytek vyloučil a tak dál a tak dál. Prostě je to nějakým způsobem uspořádané. A stejně tak, jako máme uspořádané to tělo, tak podobným způsobem je uspořádaný Vesmír a ty předobrazy je to, že jak v tom vesmíru, tak v tom těle funguje pořádek nějaký, čili je to uspořádané podle nějakého řádu. A to je ten hlavní nástroj astrologie, že umožňuje propojovat věci, které si ta hlava tak snadno nespojí do souvislostí.

R. A jak vznikly ty předobrazy?

L: Ty předobrazy jsou součástí Stvoření a součástí vyšších sfér. Dám příklad: Chci udělat to, že si třeba vezmu lžičku, naberu si medu a osladím si čaj, tak k tomu, než se to stane v té realitě, tak jsem musel mít obrázek v hlavě, že vím, co to je lžička, vím, co to je med, vím, co to je vzít si to a osladit si to a pak teprve můžu pustit jako do té reality. Čili jsem o hladinu výš. Mám realitu a hladina nad tím je ten obraz a ten předobraz jsou obrazy, které fungují pro více různých obrazů. Je to jakoby pyramidálně poskládané.

R: Pamatuji si, na gymplu jsem to hrozně žral. Tak jsem četl toho Junga, který mluvil o těch archetypech a řekl, že je to součást jakéhosi kolektivního nevědomí. Takto nějak to nazýval. Ale principiálně to popisoval stejně, že je to nějaký předobraz, který je všem stejný.

L: Je to o principech toho prostředí a jsme zpátky u zemské sféry. Že tady to prostředí, té planety Země, kde se teď momentálně nacházíme, tak prostě má své pravidla. Ať se to někomu líbí nebo ne, tady funguje prostor a čas a další a další a další. Má to svá pravidla. A tím, že jsem se tu octnul, tak já když znám ta pravidla, tak je můžu využít pro to, že vlastně jsou mu podřízeni všichni. Ať se to komu líbí nebo ne. To je to, že i papež musí chodit na záchod a splachuje, jestli svěcenou vodou nebo čím, to já nevím. Podléhá to stejným pravidlům. Jsi-li člověk, tak to vypadá takto. Čili ten praobraz, ten předobraz, ten archetyp umožňuje spojovat i věci, které běžně mysl si nespojuje a tím se získává vyšší stupeň poznání a to je to, co vede od vědění k moudrosti.

R: Jako poznat ty archetypy?

L: Ne, vyšší stupeň poznání vede k moudrosti. Ty archetypy jsou nástroj, stejně tak, jako ta astrologie a další a další a další, to jsou jenom nástroje pro zdokonalování mysli a tím pádem je možné, že se zdokonaluje duše. Protože když nemám srovnanou hlavu, tak co ta duše tady? Tak má ty čtyři základní funkce, jak tady vždycky pořád opakuju dokolečka: Jíst, pít, spát, souložit.

R: A ty archetypy se netýkají jenom lidí? 

L: Ne, ty se týkají celého toho prostředí. 

R: Protože Jung to omezoval jenom na lidi.

L: Ne ne ne, ty se týkají celého toho prostředí a tady se dostáváme k několika pojmům – v různých dobách se jim říkalo jinak, ale je to v podstatě pořád to samé, třeba to, co je indické tradici nazývané akáša, jako pra prostor, pra čas nebo to co v naší tradici ještě do doby Einsteinovy fyziky, tak byl braný éter jako prostředí nebo to, co dneska je pokus o zavádění, že je to, co nazývají zatím černá hmota. Ona to není černá hmota, ona není černá, ona je spíš průhledná, než cokoliv jiného. A to je právě to, kde se nachází ty spojovací články, to se dostáváme k tomu, odkud povstávají ty sféry vlivu, ty planetární sféry a to se to všechno setkává v tomto prostředí. Proto díky tomu lze pochopit a vysvětlit, proč mohl geniální jasnovidec Edgar Casey se pohybovat mimo čas a prostor, protože byl schopen svou mysl v tom změněném stavu vědomí naladit tak, že se dostal do tohoto prostředí éteru, akáši, pra prostoru, nazvi to jak chceš a tam není čas a prostor té naší zemské sféry a on tu svoji mysl měl vytrénovanou tak, že dal příkazy mozku, aby to převedla do slov a vyslovoval to, aniž by věděl, proto se mu říká spící prorok, protože on nebyl vzhůru, ale mluvil, takže nespal. Čili tato v realitě popsaná a reálně prožitá zkušenost by jiným způsobem nešla vůbec osvětlit, kdybychom se nevrátili zpátky k tomu, co to je akáša, pra prostor, éter, všechny tyto pojmy, které byly dnešní vědou odsunuté jako něco nepotřebného a nebyli ve zlé vůli, ale z nevědomosti odsunuté. Proto to Jungovo kolektivní nevědomí vlastně je vytržená část z tohoto prostředí, z té akáši, pra prostoru, éteru.

R: Teď mi řekni. Já mám kamaráda matematika, profesora na University of Mexico a on se mi jednou snažil vysvětlit, co vlastně jako dělá. A teď mi říkal, že on dělá ten, jak tomu říkají – základní výzkum a že řeší 14 axiomů a teď se dohadují, jestli platí všechny najednou nebo jenom nějaké kombinace. To je vlastně jako ono?

L: V momentě, kdy použiješ základní výzkum, axiom a předpoklad, tak jsme v té roli toho poznávání. A tam samozřejmě ta mysl musí dopředu jaksi předpokládat – a jsme u těch predikcí, u té astromantiky. Musí předpokládat na základě těch předešlých událostí, co by tam tak mohlo být. A v momentě, kdy přijde na nějakou vědeckou teorii nebo na nějaký úhel pohledu, na to Stvoření, tak se může stát, že on nevidí určité skutečnosti, které tady jsou nebo už byly a musí je znova nadefinovat. Čili je to o tom, že z naší úrovně, z té pozemské úrovně prostě nejsou vidět určité věci přímým způsobem. To neznamená, že by nebyly dostupné, ale musí se vlastně přistoupit k tomu změněnému stavu vědomí. Čili musí se na to jít jinou cestou. Čili tím lze potom osvětlit i pro tu mysl, že existují postupy, kdy poznání se odehrává mimo mysl. Což, když takto řeknu, tak mi vědci všichni řeknou, že jsem fantasta a já nevím co, ale to neznamená, že když oni to neumí, tak že to neumí nikdo. Jsou bytosti, které se v tomto smyslu umí pohybovat, protože ty duše, které sem přišly, jsou schopny, mají tu schopnost jednat i mimo svoji mysl, mimo svoje vědomí, jako umí se pohybovat ZA. A je-li tam zachovaný kanál až do té naší zemské sféry, pak se to může stát i tak, že vlastně ten člověk má ty prorocké schopnosti a k tomu se vážou tradičně dva pojmy. Jasnovidectví a jasnozřivost. Rozdíl v tom je, že jasnovidec vidí jasně obrazy, ale nemusí vědět, co znamenají, kdežto ten jasnozřec to zří vlastně ze zřídla, ze Zdroje čili má tam kontakt s Absolutnem, takže on nejen, že vidí obraz, ale také ví, co znamená, třeba příklad: Edgar Caysi byl jasnozřec, kdežto bulharská věštkyně baba Vanga byla jasnovidka. Tam jsou tyto rozdíly, že byla geniální a unikátní, že jí vycházely předpovědi zhruba na 80%, to je prostě pravda, ale ten Caysi má přesnost před 90% a já nevím kolik je tam asi 11000 zapsaných stenograficky záznamů těch jeho předpovědí. To jsou – proč se tím věda vlastně nezabývá? Protože by zjistila, jak vlastně omezené prostředky využívá. A to žádný neudělá, protože kde máš potom granty a obživu a tak dál a tak dál? Čili ta dnešní společnost je ve slepé uličce právě toho, na co jsi narazil, na té linearitě, ten trvale udržitelný rozvoj a ta neochota vzít to, že po nárůstu vždycky bude sestup, a po sestupu bude vždycky vzestup. A tady je i odpověď na celkové globální změny v počasí. Ty nesmysly kolem greendealu a kolem všech těch záležitostí jsou naprosto nelogická snaha udržet linearitu v čase. Ta sem prostě nepatří. To je jako kdybych chtěl mít pořád den. Tak my se rouháme vlastně těmi žárovkami proti tomu Bohu, proti tomu Stvoření, že se snažíme prodloužit tu denní část na úkor té noční a také na to doplácíme naším zdravotním stavem čili místo toho, abychom se snažili pochopit, jak ta naše zemská sféra tady funguje a využívali plně všech těch jejích jednotlivých částí, součástí, a toho celého systému, tak se snažíme v té naší bezbožnosti to narovnat podle vize toho ega: Já to prostě chci. A v momentě, kdy to je: Já to chci! Tak v tom světě za tím stojí Satan, abych tomu dal ještě tento rozměr, jak se to popisovalo dřív.

R: Já bych se chtěl vrátit k té astrologii. Jak říkáš sféry, přesto nebeské těleso, měřit, v jakém je ta sféra stav.. 

L: ….v jaké jsou fázi..

R: …pak jsou nějaké předobrazy. Ty předobrazy vlastně vytváří nějaké vztahy mezi těmi sférami….

L: …ony je nevytváří, ony je popisují 

R: ….jako ty vztahy. A ty vztahy jsou dynamické. Tak archetyp. A ty jsi pak použil ještě jedno slovo – znak.

L: Znak je tím, jak se to zaznamenává pomocí značek a to je to instrumentárium, které většina lidí zná z toho záznamu, který se zaznamená do toho grafu a to je ten horoskop a to je vlastně jakoby ten záznam z toho určitého stavu. Jakoby když řízneš ten čas s tím prostorem a zaznamenáš to, tak použiješ tyto značky pro vyjádření toho stavu, toho vlastně – jak to říct – ty vlastně v tu chvíli zastavíš i ten čas do bodu a z toho vlastně – máš prostor i čas, všechno v jednom. A tím pádem, jakmile to máš v bodu, tak to můžeš číst z pozice duše, z pozice toho abstrakta, který stojí za časem a prostorem. Ono se to hrozně těžko obeznamuje, když člověk nemá zkušenost.

R: Já tomu rozumím.

L: Já se snažím to vysvětlit co možná nejstručněji, aby to bylo laicky srozumitelné.

R: Mě to zatím smysl dává, ale pak to vede k tomu, že ten záznam toho bodu, v jakém stavu se ty sféry v danou chvíli nacházejí, tak vlastně neříká nic jiného. Říká: tam v takovém je to stavu.

L: Ano, vypovídá o kvalitě toho prostředí, v tu chvíli.

R: Já ale nerozumím té souvislosti jednak s tou předpovědí a jednak s těmi jakoby charakteristikami: ty ses narodil v tomto znamení a v ascendentu a máš tohle znamení a teď prostě ta Luna ve Lvu….

L: Jasně, jasně, rozumím tomu. Tam je třeba zmínit ještě jednu naprosto důležitou věc, že  původním záměrem astrologie bylo poznat to prostředí dostatečně kvalitně, aby Ty, jako duše, která se ocitla v této sféře, aby co možná nejlépe realizovala svoje bytí, to, proč se sem narodila. Tohle zmizelo, protože většina duší, když se tady probere, tak neví, kdo je, kým je, odkud jde, kam směřuje, co tady přišla udělat. A dneska vlastně ta astrologie dost často slouží k tomu, aby se ten, který se vůbec začne ptát, aby se tohle dozvěděl. A to předpovídání je jenom odleskem toho hledání, kdy nejlépe – původního.

R. Nechme stranou to předpovídání. Mě zajímá jenom ten stav. Ty říkáš: Kdo jsem, co jsem, proč tu jsem? A ty říkáš: Já to popisuji tím….

L: Aha, já když jsem sestavoval komukoliv horoskop, tak jsem ten horoskop četl jako odraz požadavků duše na vtělení, proč jsem se vtělila zrovna v tento okamžik? Proč si vybrala tuto kvalitu? A to pomáhá té duši vidět vlastně, co tady je, co tady vlastně pohledává.

R: Jo TAKHLE. Takže, protože zrovna teď a zrovna sem, tak je protože….

L: Ano, protože ona něco chce od toho světa tady, protože ona tady chce něco prožít, něco změnit tady, chce vykonat, proto!

R. A platí i takové ty podobnosti? Jakože teda když už sem ty duše vstoupí v podobném místě toho cyklu, tak mají podobné zadání? A to je to jako, že jsi v tom znamení?

L: Ano, protože když jsi v tom znamení, tak vlastně máš podobnou kvalitu. Já na to uvádím příklad: Bůh byl ke mně milostivý, tak mě obdařil v rodině dvojčaty. Bratr má dvojčata a jednou se stalo to, že jedno z dvojčat bylo doma a druhé bylo na horách a v ten samý okamžik…..vstoupili sem do tohoto světa, tak jsou to dvě stejné duše, které ale mají výchozí podmínky identické. A tomu dvojčeti, co se mu nechtělo na ty hory, tak uklouzl doma na schodech a vyvrknul si kotník a ten, co byl na těch horách, tak se tam rozflákal a vezla ho helikoptéra na traumacentrum. Ve stejný okamžik. Čili je tady svoboda té duše, jak tady využije kvalitu toho prostředí. Ty, jakmile sem vstoupíš, tak nemůžeš změnit kvalitu toho prostředí, jak jsi sem vstoupil, to je vlastně osud. Je to něco podobného, že ty nemůžeš změnit genetickou výbavu toho, že se spojilo vajíčko maminky a tatínkova spermie, to prostě změnit nejde. Po dobu toho života to máš od začátku až do konce. Tak zrovna tak, jako příměrem nemůžeš změnit, jakou sis vybral tu kvalitu pro tu inkarnaci, pro to v masení, in carné – do 

masa.

R: A to je vlastně dané jak ty sféry, jsou v daném okamžiku stavu.

L: Ano, v jakém stavu to bylo, tak v jakém stavu se to nachází A to je to k čemu slouží astrologie.

R: Takže to není jako o popisu vlastností, že ty jsi takový a makový, protože to je nějaká dezinterpretace – ale vlastně je to nejčastější – vy Berani (protože já jsem v Beranu) – vy jste takový-makový. Je to vlastně takové zjednodušení.

L: Ano, je to zjednodušení, je to vlastně na vulgární úrovni.

R: Až to přestane být srozumitelné.

L: Ano, tak to je a pak z toho zůstane jen ten sloupek v časopise a celá disciplína zůstane v neváze, protože není osvětleno, jak to skutečně je. To je stejné, jako geneze vývoje života na světě, je díky zploštění Darwinovou teorií, je zjednodušená tak, že je prostě nefunkční. Vždycky existuje určitý bod, že když ho přestoupíš, tak už to přestane fungovat. To je ten důvod, proč vlastně dnešní věda jsou jenom služebníci mocipánů. To není věda.

R: Tomu se říká aplikovaná věda, víš. ☺

L: Já jsem ze staré školy. Dobře. Proč byla za osvícenství víra nahrazená rozumností? A pořád, pořád, pořád, pořád se ubírá a čím dál tím víc a víc  věcí se stává nefunkčních, až nezbyde těm duším nic jiného, než se probrat nebo odejít? Čili já to nevidím ani dobře ani špatně, já to vidím jako momentální stav světa, kdy žijeme velice intenzivní dobu změny, kdy se mění jednak duše, ale jednak se mění i to vnější prostředí a je všechno tak v pohybu, že bez toho návratu – zkontaktovat znovu Zdroj, tak to nemá řešení a to je to, co mě na tom dodává klid.